Komunisté chtějí socialismus

Motto "Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest. Mluví-li přívětivě, nevěř mu." (Přísloví Šalomounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 26.24, 26.25)

Zhlédla jsem interview na ČT24, kde hovořila členka KSČM. Moderátorce sdělila, že si komunisté přejí socialismus. Zřejmě se nepoučili z toho, kam naši zemi dovedli po komunistickém puči v únoru 1948. A ke splnění svých cílů půjdou do holportu i s miliardářem. Opravdu marxistické, opravdu leninistické. 

Komunistickou stranu bych přirovnala k rakovině. Začíná zprvu bezpříznakově, a když se včas nezachytí, může způsobit fatální následky. Nebo bych ji přirovnala ke zmiji. Zmiji, která číhá na svou kořist, jež dočasně pozbyla ostražitosti a doplatila na to. Svým životem.

Je nutno si neustále připomínat, co naší zemi přinesla diktatura proletariátu, která trvala přes čtyřicet let. Komunisté znárodnili firmy, podniky, zakázali provozovat živnosti, nedozírné škody napáchali na venkově, kde odebrali sedlákům jejich statky, aby vše přivedli k nevýkonnosti. Lákaly je majetky bohatých, proto je chtěli spravovat, ale jak je spravovali? Nijak. Nechali vše zpustnout, stačí se podívat na filmy ze šedesátých, sedmdesátých či osmdesátých let. Svět pod jejich vládou se utápěl v šedi, neudržované domy, dosluhující stroje v továrnách, snad jediné JZD, které trochu šlapalo, bylo JZD Slušovice. Jinak nic. K tomu lze přičíst bytovou nouzi, formalismus, propagandu, slídění, lhaní. Lží byly plné noviny. V podstatě se v tisku člověk dočetl pravý opak tristní skutečnosti. Zatímco komunisté psali o vzkvétající vlasti a rozvinuté společnosti, o uvědomělosti občanů, realita byla jiná. Nic nevzkvétalo, snad práce estébáků, kteří se stali pro komunisty nepostradatelní. Drželi svou moc prostřednictvím armády, policie, StB, lidových milicí. Vláda komunistů byla dobou fízlů a udávání. Strach je nejlepší prostředek, jak manipulovat myslí lidí. K tomu všemu lze přidat ostnaté dráty, na Západ se dostal málokdo, s výjimkou členů KSČ. Ti tvořili deset procent populace. Patřil k nim i současný premiér, kolaboroval s režimem.

Bezbřehý formalismus a lhaní. Toť výrazný rys komunistické diktatury. Vykazovalo se to, co se vůbec neuskutečnilo. Příkladem mohou být různé brigády, které měly probíhat o některých sobotách. Lidé přišli v pondělí na pracoviště, tam visel na nástěnce visel papír, kam museli napsat, kolik hodin strávili v sobotu na brigádě, a co dělali. Lidé tam psali nepravdy, protože chtěli mít klid. A tak lhali. Systém je k tomu nutil.

Svoboda. Svoboda je pro komunisty slovo, na které neslyší. To jim přes rty nejde. Oni potřebují řídit mysl lidí, potřebují ovládat, potřebují upírat lidem jejich svobodné rozhodování. Navíc v době jejich vlády vše řídila Moskva a dnešní komunisté by se opět rádi spojili s Ruskem, kde vládne diktátor a pár oligarchů. Jinak bída a odvěký alkoholismus.

Když jsem viděla soudružku v televizním interview, řekla jsem si, že je typickou reprezentantkou strany, která má na svědomí justiční vraždy a celkový úpadek naší země od 25. února 1948. Soudružka je ženou bez jakékoli noblesy, půvabu, v jejích slovech se skrývá potlačovaná zášť k polistopadovému vývoji naší země. Takových soudružek se v době diktatury proletariátu našlo bezpočet. Šedé myši s absencí ženskosti, avšak velmi nebezpečných pro okolní svět. Dokázaly zničit životy lidí, kteří se proti marxismu-leninismu vymezovali.

Někdy si říkám, že někteří lidé u nás trpí výpadkem paměti, když vzpomínají, jaké to za soudruhů bylo. Může jít o lidi, kterým vyhovuje to, že jim řídí život někdo jiný, že nemusí používat svůj mozek, že nemusí nic rozhodovat. Jsou to lidé bez ambicí. Vzpomíná-li někdo, jaké to kdysi bývalo, měl by mít na paměti, že vzpomínky jsou vždy emocionální, dokáží minulost velmi zkreslit. S prožitou diktaturou proletariátu nelze nic zkreslovat. Byla to doba temna, která nepřinesla nic dobrého. Tak jako po Bílé hoře následovala násilná katolizace českého národa, tak po okupaci 1968 následovala násilná normalizace, která chtěla potlačit ducha našeho národa. Toto je zapotřebí si neustále připomínat, protože vláda komunistů nebyly jen poloprázdné obchody, byla to cenzura, nesvoboda, kolabující ekonomika, zničené životní prostředí, závislost na Sovětském svazu, pronásledování těch, kteří s režimem nesouhlasili. Děti vyrůstaly ve schizofrenním světě, něco jiného se říkalo doma, něco jiného jím říkali ve škole. Ošklivostí z doby vlády soudruhů se dá napsat mnoho, žít v nesvobodě nebylo lehké.

Postrádají-li dnešní komunisté a lidé jim spříznění komunistickou ideologii, nechť se vystěhují do Severní Korey. Tam dozajista mohou najít naplnění svých cílů...