Jsme parlamentní demokracií, proto je role našeho prezidenta spíše formální, jeho pravomoc je omezená. Ale přesto. Jsou události, na nichž by prezident neměl chybět
Motto "Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení." (Kazatel 2 - 3, Vláda a moudrost, 4.13)
V letošním roce si připomínáme 70. výročí od založení Národního památníku Terezín a u té příležitosti se konala minulou neděli tryzna. Ta se koná každoročně, letos se k ní přidalo výročí od jejího založení. Tryzny se účastní významní politici, neměl by na ní chybět ani prezident. Právě prezident Havel navštívil Terezínský památník v roce 1990 a dal mu více významu, než jaký mu přičítali předlistopadoví komunisté. Ti z Terezína učinili odboj komunistů za druhé světové války a přehlíželi fakt, že zde neumírali jen komunisté. V Malé pevnosti bylo uvězněno dvacet sedm tisíc mužů a pět tisíc žen, mezi nimi byla i paní Milada Horáková. Velká pevnost se stala židovským ghettem pro sto padesát tisíc Židů, z nichž mnozí nepřežili, byli posláni do vyhlazovacích koncentračních táborů. Po druhé světové válce byla provedena exhumace hromadných hrobů, kam byli naházeni zavraždění vězni či ti, kteří nepřežili, a konal se jejich oficiální pohřeb. Tenkrát na tomto pietním aktu promluvil Jan Masaryk spolu s Miladou Horákovou. Komunisté v 70. letech z Muzea židovského ghetta udělali Muzeum SNB, což byl jeden z projevů normalizace, jež u nás probíhala.
Památník Terezín se stal významným nejen u nás, ale znají jej i v zahraničí. Proto si myslím, že by na terezínské tryzně nikdy neměl chybět prezident naší země. Aby vzdal hold a úctu k těm, kteří tu přežívali v krutých podmínkách a kteří tu umírali či byli zavraždění. Vždyť na samém konci války se tu konala masová poprava některých vězňů, poprava, jež nemá v historii lidstva obdoby. A neměli bychom nikdy zapomenout na ty, kteří neměli takové štěstí, aby mohli žít v míru.
Náš pan prezident se terezínské tryzny minulou neděli nezúčastnil. A myslím si, že by při příležitosti 70. výročí od založení Národního památníku chybět neměl. Že se jedná o významný památník, jenž je nutno ctít. Zatímco při svém pobytu v Číně náš pan prezident spolu se svou chotí kladl věnec, do Terezína nepřijel, aby mohl položit věnec za oběti zhoubného fašismu. Vyvolává to ve mně dojem, že je panu prezidentovi milejší Čína než vlastní země. Že preferuje čínské kladení věnců před českými. Jako by mu česká historie nestála ani za to, aby přijel, jako přijeli jiní představitelé státu.
Hlava našeho státu nemá takové pravomoci jako třeba francouzský či americký prezident. Jeho funkce je spíše formální, ale přesto. Neměli bychom jej postrádat na významných akcích, jež připomínají naši historii. A jednou z takových akcí byla terezínská tryzna na uctění všech, kteří v Terezíně trpěli a zemřeli. Jejich utrpení muselo být bezmezné. Pan prezident nepřijel, což může vytvářet dojem, že mu je naše historie cizí, že mu je cizí utrpení nevinných lidí. Nevím, zda je prezidentova absence omluvitelná či odpustitelná...
