Potkám-li zdrogovaného člověka, nikdy se necítím bezpečně. Mohu kráčet ve dne po osamělé ulici, uvidím-li feťáka, znejistím. Vím, že je takový člověk nevyzpytatelný.
Motto "Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?" (Přísloví Šalomounova, První sbírka, Před ručením, leností, ničemností, 6.9)
Potkám-li zdrogovaného člověka, nikdy se necítím bezpečně. Mohu kráčet ve dne po osamělé ulici, uvidím-li feťáka, znejistím. Vím, že je takový člověk nevyzpytatelný.
V současnosti se u nás řeší, zda byl zásah policie v Teplicích vůči zdrogovanému muži adekvátní. Nevím, nebyla jsem tam, ale o krocích naší policie bych nepochybovala. Člověk, jenž neporušuje zákon, se nikdy nemůže dostat do konfliktu s policisty. Ten, kdo zákony nerespektuje, musí počítat s tím, že bude dříve nebo později potrestán. Sama osobně nemám žádnou negativní zkušenost s policií, protože se nechovám kriminálně. A když do mě nezodpovědný řidič naboural, policisté se chovali velmi hezky, profesionalita jim nechyběla.
I když jsem svým myšlením prozápadní, na adresu západních demokracií bývám občas kritická. Řekla bych, že ze strany západních zemí čas od času přicházejí bludy. Jako by se cítila západní civilizace znuděně, vymýšlí proto některé absurdity. Viz třetí pohlaví nebo ME TOO. Ale o tom psát nechci. V Americe se zrodilo hnutí Black lives matters (v překladu - na životech černých záleží). S něčím takovým nelze souhlasit, protože záleží na životě každého člověka bez rozdílu, k jaké rase patří. Z tohoto důvodu bych byla velice nerada, aby v naší zemi vznikly nepokoje kvůli tomu, že zemřel zdrogovaný Rom. Aby byli policisté za svůj zásah popotahováni, protože je to teď trendy. Jako by policisté neměli chránit pořádek a bezpečnost občanů, ale měli by být benevolentní vůči těm, kteří se chovají asociálně a jsou pro své okolí nebezpeční. Něco takového chápu jako demokracii naruby a neměli bychom tento trend podporovat. Naopak. Je nutné dodržovat zákon, nebýt shovívavý k těm, kteří nepracují a z nudy páchají ničemnosti. Užívání drog hovoří o naprostém selhání člověka, který nedokáže žít. Velmi často se za kriminalitou skrývá neutěšené rodinné prostředí, které nedokázalo své potomky motivovat k tomu, aby pracovali. Místo aktivního zapojení do pracovního procesu někteří nezodpovědní rodiče vedou své děti k tomu, aby měly nastavenou ruku, ať se stát snaží a platí. Vedou je k tomu, že obviňují stát z toho, že se o ně neumí postarat. A když spáchají trestný čin, viníka nehledají v sobě, ale jsou s to vinit policii, že nejedná správně. Od lidí s takovým přístupem k životu nelze očekávat nic dobrého a nelze je omlouvat.
Obchod s drogami, jejich výroba, distribuce a užívání není v našich vodách ničím novým. I za socialismu se u nás našli takoví, kteří drogám podlehli. Mistrně o tom napsal Radek John ve své knize Memento. Dnešní doba je horší v tom, že nikdo nemusí pracovat, když nechce. Spoléhá se na to, že získá peníze od státu. Zahálka plodí zlo. Platí i o těch, kteří se vyhýbají práci, a aby nějakým způsobem zahnali nudu a prázdnotu, dají se na drogy. Zprvu zábava, která má později fatální následky pro samotného feťáka či jeho okolí. A policie musí často konat, když chce zjednat pořádek. Jejich práce není záviděníhodná a zaslouží si úctu. Neměla by být proto manipulována trendy, které vyzdvihují pouze jednu rasu a chtějí zdiskreditovat práci ochránců zákona. Všechny rasy jsou si rovnocenné a věřím, že naše policie tento přístup zachovává, když jedná. A za to jí patří dík...
