Jsme my to ale divný národ. Najdou se okamžiky, kdy stojíme při sobě, ale jinak nám pospolitost chybí. A nejen pospolitost. Postrádáme zásadovost a důslednost, na což historicky doplácíme.
Jsme my to ale divný národ. Najdou se okamžiky, kdy stojíme při sobě, ale jinak nám pospolitost chybí. A nejen pospolitost. Postrádáme zásadovost a důslednost, na což historicky doplácíme.
V 90. letech jsme zapomněli učinit zásadní věc. Očistit se od komunistů. Ponechali jsme je na všech úrovních soudů, proto se podle mého názoru nelze domáhat práva v naší zemi. Máme tu stále soudce, kteří byli aktivními členy komunistické strany před Sametovou revolucí. Nejde však jen o soudce. Jde o všechny bývalé či stávající členy této zločinecké organizace. Před listopadem 1989 tvořili komunisté jen deset procent československé populace, těchto deset procent nesmírně zničilo ekonomiku země, morálku a myšlení lidí. Někteří zaujímali významné posty v socialistickém Československu, příkladem je Andrej Babiš, jakmile se politická situace změnila, tito bezpáteřní lidé využili svých kontaktů, aby se etablovali v novém společenském systému. Bývalý premiér Andrej Babiš jest toho zářným příkladem. Ke svému miliardovému majetku, jenž mu ani zbla nezávidím, se nemohl dobrat poctivým způsobem. Ale dobral se, protože jsme s komunisty nedokázali zatočit. Zatímco v bývalém východním Německu odvolali soudce, kteří byli členy komunistické strany, u nás se nic takového nestalo. Někteří politici se stali velmi tolerantními vůči bývalým, případně stávajícím komunistům, což se podepisuje na skutečnosti, že se jako země morálně propadáme stále víc.
Když jsem studovala na VŠ, bylo mi nabídnuto členství v KSČ. Myslela jsem, že se z této nabídky složím, nepřijala jsem ji. Provinila bych se tak vůči svému svědomí, jež odsuzuje všechny bezpáteřné kariéristy, kteří v honbě za majetkem dokáží odhodit veškerou slušnost a poctivost. Opět jako příklad mohu uvést Andreje Babiše, za něhož se velmi stydím, že má vůbec drzost kandidovat na prezidenta České republiky. Ten, jenž nedokáže ovládat své emoce, jehož vyjadřovací schopnosti jsou na velmi nízké úrovni, dokáže přísahat na zdraví svých dětí a přitom lhát, trestně stíhaný...Takový by se měl stát hlavou státu? To nestačil bývalý soudruh Miloš Zeman, jenž nadělal na mezinárodní úrovni ostudy víc než dost. Už jen tím, jak se patolízal k Putinovi, jak napadal novináře, jak dokázal být vulgární a výrazně se na něm podepsala konzumace alkoholu...A pak první dáma Ivana Zemanová. Ta se stala téměř nezvěstnou. Jeden aby po ní vyhlásil celostátní pátrání. Při předávání státních vyznamenání 28. října 2022 bylo lze ji vidět v hávu, jenž její postavu zformoval do jakési cisterny, diváku se tak naskýtal velmi nelibý pohled na ženu, jež měla reprezentovat naši zemi.
Máme před prezidentskými volbami. Mezi dva favority patří bývalí členové komunistické strany. Ani jeden z nich se neočistil, ze dvou zel bych samozřejmě volila Petra Pavla, protože ten se alespoň prosadil v NATO, kdežto velkouzenář Andrej Babiš je někým, za něhož se lze jen stydět. On by nikdy nemohl být mým prezidentem, ze svého okolí neznám nikoho, kdo by morálně klesl tak hluboko, že by zvolil tohoto muže.
V prezidentských volbách se ukáže, jakým národem jsme...
