Řekněte „Aaaaaaaaa(u)“

„Všechno v pořádku?“ Doktor si myslel, že se dusím, nebo mu signalizuju, že mě jeho počínání v mé ústní dutině bolí. S pusou plnou jeho prstů a nástrojů jsem mu nemohla vysvětlit, že bublám smíchy. 

Pobavily mě ty křupavé zvuky a taky jeho překvapení, že je extrakce „zubu moudrosti“ tak komplikovaná, když to podle RTG nevypadalo až tak zle. Kdyby mě znal, nezaskočilo by ho to. Věděl by totiž, že se mnou jsou komplikace VŽDYCKY.

Trhání osmičky v mém případě nebylo ani tak trháním, jako spíše odvrtáváním, páčením, vyřezáváním, drcením a vůbec hlubinným dolováním všemi možnými nástroji. Čekala jsem, kdy na to doktor vezme dynamit, jako když se vám nedaří vykopat pařez s dlouhými, zamotanými kořeny. Postupně na mě přestával uklidňujícím hlasem promlouvat a slibovat, že už to bude. Ke konci už si jen cosi mumlal a asi je dobře, že jsem mu nerozuměla. Byl poněkud překvapený, když jsem na odchodu jemu i sestřice poděkovala a řekla jsem mu, že byl skvělý.

„Hlavně po tom zákroku nic neřeš, nech se někým odvézt domů a zalez do postele.“

Tak určitě. Ještě se skousnutou vatou v puse řeším první ze zmeškaných hovorů (samozřejmě to je naléhavá KOMPLIKACE) a nasedám do auta. (Během zastávky v lékárně pro ATB a Nalgesin si snažím vytáhnout z pusy vatičku. Podaří se mi to, až když začnu tahat skutečně tamponek a přestanu se pokoušet vyhodit do koše svou tvář.) Doma pak, s obličejem rychle nabývajícím na objemu, otevírám mailovou schránku. Pojišťovna mi píše, že trvá na tom, že pojistnou událost způsobenou jejich klientkou na mém voze budou řešit jako totální škodu a oznamuje mi, že mi za mé tři roky staré auto pošle 70 tisíc korun. Vypínám počítač a jdu si lehnout. On bude svět se svými komplikacemi existovat i zítra.

Zajímavý poznatek: Když během zákroku pozorně hledíte zubaři do tváře, sledujete, co vám strká do pusy a občas na něj mrknete, překvapivě ho to znervózňuje. Můj stomatologický chirurg má zelené oči.

Den poté

Ruším schůzky. Na veřejnosti bych děsila malé děti. V 5 ráno lekám svou opuchlou tváří alespoň obsluhu na benzince. Došly mi cigarety a kočičí žrádlo.

Poctivě leduju. Včera jsem prospala většinu zbytku dne po zákroku, dnes už se cítím svěží a budu pracovat… Probouzím se o tři hodiny později s rozmraženou kukuřicí za krkem.

Otok se stále zvětšuje. Ještě chvíli a můžu vyrazit na průzkumný let jako pátrací balón.

Pojišťovna v reakci na můj mail, že s jejich návrhem nesouhlasím, posílá na můj účet svou představu o pojistném plnění (tedy tu výsměšnou almužnu). Nový zážitek: Ještě jsem nebyla nas.aná z toho, že mi někdo posílá peníze. Proklínám likvidátora a polykám miliontý Nalgesin.

Kašovitá strava mi leze krkem, nepomáhá ani svébytné pojetí - požírání Nutelly ve velkém. (Budu první člověk, který po invazivním zubařském zákroku ztloustne.) Chci do něčeho kousnout. Nebo do někoho…

Vylepšuju svou kašovitou dietu pikantním humusem. Špatný nápad, špatný nápad. ŠPATNÝ NÁPAD. Polykám miliontý první Nalgesin.

Začínám se nudit. Rozhoduji se, že už jsem v pořádku, dávám se do úklidu. - Beru si miliontý druhý Nalgesin.

Jdu spát.