Cat Vader vs. Predátor

Aneb přestávám říkat "Jé, ahoj, čiči," nebo budou za chvíli v přesile...                                                                      

Helena

Jestli jste četli některých z mých předchozích článků o něm (tedy o ní), tak Cat Vadera už znáte. Někdo ale evidentně usoudil, že jeden chlupatý uzurpátor je nám málo. A ten někdo nebyl nikdo jiný, než další chlupatý uzurpátor...

Nevinně si sedím na zahradě, když jde kolem hubené kotě. Pronesu ona osudná slova zmíněná v perexu a to prochladlé kostnaté zvířátko už je u mě a za moment taky na mně. Vehementně se o mě otírá, šplhá mi za krk a přitom mňouká o sto šest. Až později, když jsem si osvojila jeho "řeč", mi došlo, že říkal něco jako: "Dobrý den, můžete mě prosím chvíli chovat a hladit? Já mám takový hlad, že bych se k vám nastěhoval."

A tak se taky stalo. Takže kromě Její Výsosti Viktorie máme teď ještě tuláka Bohumíra. Jsou vskutku luxusní "páreček". Jestli mi chce někdo vykládat, že jsou všechny kočky stejné, tak ať se na ně přijde podívat. Já si nejsem tak docela jistá, jestli je vůbec možné je považovat za stejný živočišný druh.

Bobo má v sobě polovinu své dávky kočičího žrádla pomalu ještě dřív, než dopadne do misky, zatímco  Viky nad tím stojí a ohlíží se po mě s výrazem hlubokého opovržení. "To myslíš vážně? TOHLE mám žrát?" A je úplně jedno, jestli v té misce má zrovna neoblíbené granule, nebo tu nejlepší lososovou kapsičku na světě. Boba jsem jednou přistihla, jak žere slupky od buráků...

Viktorie milostivě uděluje svou přízeň a je pro vás obrovská čest, když si lehne na záda a nechá se rozkošnicky hladit po břiše. Tedy čistě hypoteticky. Nikdy se vám to nestane, protože tato výsada patří jen mně. A kupodivu v poslední době i manželovi. Zdá se, že konkurence v její domácnosti jí trochu srazila hřebínek (či spíše korunu) a Cat Vader vzal "mezidruhového nepřítele" na milost.

Bobo je mnohem přátelštější a "jeho lidi" (tedy my) si s ním můžou dělat, co se jim zamane. Tedy kromě koupání samozřejmě. ;-)

Viktorie je čistokrevná britská lila a Bobo... - no tak to opravdu netuším. Evidentně se jedná o "směsku", ale ještě si nejsem jistá, s jakým živočisným druhem se jeho kočičí rodič zkřížil. Podle toho, jakým způsobem se po ránu domáhá pozornosti, toho, jak měří síly ve "staring contestu" skrz plot se sousedovým psem, nebo toho, jaké obrovské kusy žrádla polyká bez kousání, by to mohl být pes. A podle zvukových projevů papoušek nebo Predátor z McTiernanova filmu. 

Viky sem tam mňoukne, když se dožaduje žrádla nebo mi chce za něco vynadat. Bobo tu tlamu skoro nezavře. Věřte mi, takhle ukecanou kočku jste ještě neviděli. A škála zvuků, které vydává, se nedá plně popsat. Je to kňourání, podivné Predátoří cvrlikání, skřípání a zvuky, pro které mě ani žádné slovo nenapadá. 

Viky zdrhá, když padesát metrů od zahrady projde člověk, zatímco Bobo se jde podívat blíž k dětem hrajícím si s míčem a vypadá u toho, jako by chtěl aportovat. Viky nevystrčí packu ze zahrady, ani když je branka dokořán, a Bobo podniká daleké výpravy, kdo ví, kam.

A jaký mají "lady a tramp" vztah? Popravdě, to dosud jistě nevím. Jejich zuřivé honičky po bytě někdy vypadají jako hra, a jindy jako boj o život. K újmě při nich ale ještě nikdo z nich nepřišel. (To samé se bohužel nedá říct o našem nábytku...) Když se jeden z nich se mnou mazlí, ten druhý ho někdy přijde vyhnat. A je velkou výjimkou, když se uvelebí blíž než tři metry od sebe. Na druhou stranu ale když se nějaká Bobova výprava trochu protáhne, chodí Viky po bytě jako tělo bez duše a domáhá se vypuštění na zahradu, což jinak nikdy nedělá. A zrovna nedávno Bobo podivně kvílel u dveří na terasu tak dlouho, až jsem se šla podívat a zjistila, že venku sedí Viky, kterou jsem tam omylem zavřela.

Prostě myslím, že se mají docela rádi, ale psst, do očí bych si jim to říct netroufla...