Kdo přežije ve zdraví nákup v jakýchkoli obřích marketech, by si podle mě zasloužil medaili z nějakého drahého kovu.
Sedím v autě na parkovišti a sbírám sílu vystoupit a absolvovat nákup. Běžně tuto činnost neprovádím. V 99,99% jsem jen vozič a nosič a naprosto mi to vyhovuje. Dnes je to jinak.
Takže nádech a hurá na to. Startuji nákupní vozík a pomalým rozvážným krokem se nechám vcucnout. Už to, že jdu pomalu a rozvážně vyloženě irituje okolní davy nákupu chtivých občanů. Připadám si jako strašák na poli, po kterém se prohnala voda. Prvotní šok jsem vstřebala. S trapným pocitem idiotství vytahuji z kapsy papírek s položkami, bez kterých se tento víkend nedá přežít. Jsem u zeleniny. Bože, tohle je opravdu k jídlu? Vypadá to jako obušek z komiksu. Ano paní, jsem ňouma, neznám to. A věřte mi, že tento křečovitý úsměv je opravdu upřímný. Vážím to o 10 vteřin déle? Omlouvám se, chápu, že čas jsou peníze. Těchto pár vteřin vám bude chybět s paní Kelišovou na pavlači. Podařilo se mi přežít džungli cizích i tuzemských plodů. Snad to nebude horší.
V království sýrů je jasná volba. Mám svou oblíbenou značku. Ale hranolky? Do trouby, ty troubo. V hlavě mi zní, kuře chlazené, ne mražené. Už mám omrzliny na nekrytých částech těla. Ještě jedno kolečko a mohou na mě přidělat cedulku: kuřecí oběť – kdo hledá, ne vždy najde.
Vím, že do zavíračky je daleko, ale proč bych měla ten čas strávit ve frontě na krájený salám? Nejsem jediná, kterou kino Řízni si kolečko, přestal bavit. Nechala jsem dámu v rudém tričku dál vraždit salám a beru si vakuovaný balíček. Mířím rychlým a nízkým průletem přes nealko a cestou hodím balík černé limonády do vozíku. Kolem alkoholu raději ani nejdu.
Hurá k pokladně. To hurá stačím říct asi tak tisíckrát, stejněkrát mi hlavou proletí myšlenka opustit vozík s pracně vydobytým a vybojovaným nákupem. A utéct z této fronty.
Sedím vítězoslavně v autě. V ruce držím lísteček se seznamem. Nevadí, že nemám všechno. Neexistuje síla, která by mě dostala zpět. Bez těch věcí bude život taky krátký.
Takže medaili pro každého, kdo toto, podle mě utrpení, musí absolvovat v pravidelných intervalech.
