Je krásné babí léto, tak proč sedět doma. Rozhodla jsem se vytáhnout část rodiny na dobrou baštu. Na internetu jsem objevila na první pohled zajímavou restauraci zrovna pořádající zvěřinové hody.
Postupně jsem do svého přibližovadla sesbírala dámskou osádku a vydaly jsme se vstříc novým gastronomickým zážitkům. Cesta utekla rychle. Babské klepy špikovaly zvídavé otázky a tipy, kam se vlastně jede. Ale to bylo jedno, hlavně že jsme vyjely někam ven.
Vstoupily jsme do útrob středověkého hradu. Opatrně jsme vešly do tmy. A tmou myslím opravdu tmu. Bylo vidět jen pár svíček v dáli. Malovaná okna nevpouštěla žádné sluneční paprsky. Nějaké bludičky na dobovém lustru vysoko u stropu a světlo přicházející od ohniště a kuchyně. Ze tmy se zjevila ženština ve středověkém úboru a s pozdrav Pán Bůh nás uvedla ke stolu. Usazení byla sranda. Pomohla jsem si baterkou v mobilu a objevil se legrační pohled, kdy dámy tápaly nataženými pažemi ve tmě. Vypadalo to, jako by poplácávaly peřiny. Další úskalí nastalo ve chvíli, kdy jsme za podpory pouhé svíčky studovaly jídelní lístek. Komentáře vidím h… i s brýlemi byly na místě. Úžasná jídla lákala už pouhými názvy. Byl to vyrovnaný boj. S šípkovou nebo se zelím? Po čase si oči zvykly na šero a naskytl se nám nádherný pohled na brnění, zbraně, štíty, dobové oblečení, vše co patřilo k výzdobě tohoto úžasného místa. Já jsem měla oči jen pro ohniště, nad kterým se otáčela kuřata. Naprosto mě to uhranulo. Znáte to, jak čumíte do akvárka? Tak tohle byly moje rybičky.
Jídlo bylo výborné a atmosféra fantastická. Bavily jsme se výborně. Až nastala chvíle návštěvy toalety. Přišla šenkýřka a ptala se, zda-li ještě budeme nasávat. Moje maminka se slzou v oku prohlásila: „Já bych nasávala, kdybych mohla, bohužel." Zeptala se, kde jsou zde toalety, děvče se na ní podívalo, neodpovědělo a prostě odešlo. Po chvíli se zjevila mladičká šenkýřka. „Ony mě tady straší, že budu muset jít na hnůj." Šenkýřka si dala ruku v bok, druhou položila mé mamince na rameno a řekla s absolutním klidem: „Neboj se, panenko, na pole." Otočila se a zmizela. Po záchvatu smíchu, kdy se naprosto smazal dvougenerační rozdíl, maminka zvážněla a prohlásila: „A zase vím h…." Při odchodu se nám ale podařilo najít místo, kam i císař chodí sám. A paní, která míjela mou mamku, se při vstupu se strachem v očích zeptala: „Prosím vás, jsou tam normální záchody nebo jen desky nad dírou?"
Odpověď na tuto otázku si zodpovíte po návštěvě Penzionu Hrad ve Frýdku Místku. Za sebe a své blízké mohu jen doporučit. Takže milí pocestní, zatouláním se do této krčmy rozhodně neprohloupíte.
