Je letní hezké odpoledne. Provoz jako vždy hustý. Přijedu ke křižovatce. Mám signál stůj. Tak se tak rozhlížím kolem a kousek přede mnou a díky výšce umístění mé kabiny i pode mnou, si stojí zlatý mercedes kabriolet.
Na palubě jsou 3 krásky. Vzadu elegantní dáma se stříbrným krátkým sestřihem, vedle řidičky sedí slečna s obrovskými slunečními brýlemi a dlouhými tmavými vlasy. Úsměv jako z reklamy na zubní pastu. Řidičku vidím jen zezadu. Je to jako scéna z videoklipu nebo reklamy na nějakou kosmetiku. No spíše šampón a všelijaké ty přípravky na vlasy, po kterých je hlavní porost dlouhý, hustý, hebký a já nevím co ještě. Možná i čistý.
Tak slečna rozhazuje ty své lokny, které by ji opravdu mohl kdekdo závidět, ve větru, vede vtipnou konverzaci s kočkami v autě. Člověk by při tom pohledu málem zapomněl, že je na rozkopané křižovatce uprostřed odpolední zácpy.
Naskočila zelená. Odbočujeme spolu vlevo. Můj pruh je opravdu jen můj, takže žádné komplikace, ale paní za volantem se přibližuje k dopravním značkám určujícím řazení v jízdních pruzích, šipky a zetka usměrňující jízdu za křižovatkou. Přiznám se, že mi připadá komické, když vidím, že se řidička přitahuje k volantu přímou úměrou zkracující se vzdálenosti ke zmíněným značkám. Úsměv zmizel, výraz je plně soustředěný, bezpečnostní pás je napnutý. Slečna je hrudníkem součástí volantu. Rychlost není závratná, ale bezpečná. Ještě jedna značka… A hurá, je ve správném pruhu. Usadí se se sebevědomým úsměvem zpět do sedadla a předpisovou jízdou zmizí za obzorem.
Musím uznat, že mě reakce překvapila. Čekala bych výkřik, najetí mezi reflexní desky se zavřenýma očima. Ale klobouček dolů, slečna ví kdy nemachrovat. Tenhle soustředěný výraz asi nikdy neuvidíme jako selfíčko na profilu. A díky za to. Jsem ráda, že slečna držela v ruce pevně volant a ne telefon.
