Když zrušíme diverzitu, zůstane nám monopol, který povede ke konfliktům z důvodu nedostatku zdrojů, které zničíme.
Během přednášky na politologii afrických studií, obor, který jsem studovala předtím než jsem se odstěhovala do Afriky, náš učitel přednášel na téma konfliktů a válek. To co během této přednášky řekl, mi utkvělo v hlavě, i když jsem v té době jsem nevěděla, co to přesně znamená. Na konci přednášky, když jsme všichni byli seznámeni s různými teoriemi vzniku násilných konfliktů a válek, náš přednášející pronesl velice beznadějně, že nemá cenu se zabývat bídou a konflikty na světě, pokud nerozumíme našemu systému zemědělství. V té době jsem nechápala, proč by zemědělství mělo být důležité pro pochopení fungování subsaharské Afriky, nebo i celého světa. Zajímala mě pouze chytlavá moderní témata o Africe, jako jsou volby a volební systémy, korupce, války, atd. Nedávalo mi smysl, jak tohle všechno může být propojeno se zemědělstvím.
Důležitost zemědělství jsem si uvědomila, až když jsem se do Afriky přestěhovala. Došlo mi, že všechna témata, která mě kdy zajímala o Africe, jsou důsledkem světových zemědělských praktik. Dnes už jsem si jistá, že zdrojem konfliktů a nerovností je náš světový zemědělský a potravinový systém. Zemědělství je nejdůležitější faktor, který ovlivňuje to jak dnes svět funguje, jestli lidé umřou hlady nebo i ve válečném konfliktu. Přednáška Patricka Worms z Evropského institutu agrolesnictví, které jsem se účastnila na začátku března tohoto roku v hlavním městě Zambie Lusace, mě opět utvrdila v tom, že naše zemědělské praktiky a potravinový systém povedou ke zkáze lidstva, pokud nezačneme okamžitě jednat.
Klimatické změny jsou pouze důsledkem našich špatných zemědělských praktik, není to příčina našeho strádání. Zemědělství produkuje 30% světových emisí, zaměstnává 50% světové populace, využívá 65% světové půdy a 75% světových zásob vody. Ale zemědělství přispívá méně než 5% do celosvětového HDP. Přibližná světová data nám jasně ukazují, že na našem zemědělském systému není něco v pořádku. Data také ukazují, že využíváme nadměrně přírodních zdrojů (půda a voda), ale nastavený systém nepřispívá ani 5% domácího hrubého produktu. Je tento nerovný systém příčinou našich konfliktů?
Vyspělé země, jako je například Japonsko, významně investovaly do zemědělství a malých farmářů, kdežto státy, jako jsou například Filipíny, které do svých farmářů neinvestují, jsou chudé s nerovnou strukturou ve společnosti, která vytváří konflikty (o tomto tématu více v knize How Asia Works). Mnoho různých šetrných zemědělských praktik, jako je agrolesnictví, integrované farmaření nebo syntropické zemědělství tvrdí, že jakmile přijmeme šetrné zemědělské praktiky, bude zde dost pro každého. Nedostatek jídla je zdrojem nerovnosti, napětí a násilných konfliktů. Prostřednictvím šetrných zemědělských praktik se lidé učí, že příroda je založena na bezpodmínečné lásce a spolupráci namísto soutěže. Tato zkušenost povede k odlišnému pohledu na společnost, protože vojenské konflikty vymizí (volná interpretace odborníka na syntropické zemědělství Rolanda van Reenen).
Kdo má moc v našem současném zemědělském systému? Je to farmář nebo spíše velké společnosti, které prodávají chemické, ale i organické produkty za velké peníze lidem nebo státům, kteří jsou chudí. V Africe se nachází 85% malých farmářů, kteří ve většině případů žijí bez elektřiny, vody a dalších základních potřeb, přesto produkují 70% světových potravin. Na malého farmáře útočí velké společnosti, které nabízejí velmi špatná řešení pro rychlou produkci za krátký čas. Malý farmář v Africe nemá žádné peníze, proč by teda měl tyto výrobky kupovat. Chemická hnojiva a pesticidy jsou farmářům distribuovány skrze jejich vlády, které jsou jediným zdrojem peněz v Africe. Velké společnosti tlačí na africké státy a neustále jim připomínají jejich neschopnost vypěstovat dostatek jídla a pod nátlakem hladomoru je nutí používat velice nebezpečné chemikálie, za které jsou pak nuceni zaplatit nemalé peníze.
Myslíte si, že to není náš problém? Odkud pocházejí tyto velké společnosti? Samozřejmě, že z vyspělých zemí, kde vytvářejí dokonce zaměstnanost mnoha lidí. Změna životního stylu pro nás všechny je nevyhnutelná. Chytrý člověk najde cestu, jak žít v míru s přírodou, která vytváří život. Nemůžeme předpokládat, že technologiemi zvítězíme nad naší planetou. Lidé z vyspělých zemí budou hrát důležitou roli v této tranzici, aby se zbavili těchto velkých společností, kterým jde pouze o zisk a ne o zdraví. Systém nastavený na nerovnosti, kde se lidé z vyspělých zemí obohacují na úkor nejchudších lidí, nemá daleko od násilných konfliktů a rozhodně nepodporuje mír. Je na nás v Evropě, abychom se zbavili těchto škůdců v podobě bohatých velkých společností, které jistě neovlivňují pouze záležitosti v Africe.
Nechme Afriku a její lid nastavit a zajistit nový potravinový systém. Důvěřujme jim, protože oni mají pořád vědomosti a disponují dovednostmi tradičního zemědělství, které je šetrné k přírodě. Během konference, o které jsem se zmínila na začátku článku vystoupilo i mnoho malých farmářům, kteří žádali, aby společnosti, které rozdávají chemická hnojiva, ze Zambie odešli. Jeden z farmářů vyprávěl, že musíme začít oceňovat naši minulost (přeloženo ze slova Nambili což znamená „appreciate the past“). V Evropě máme strach z minulosti kvůli našim zkušenostem ze dvou světových válek. Ale takové zkušenosti nemají lidé v Africe. V mnoha afrických vzpomínkách hraje hlavní roli hojnost. Obrovskou africkou diverzitu od tradičních po divoké ovocné stromy, traviny, plodiny, zvířata včetně hmyzu a dalších, ničíme na úkor pěstování monopolních cereálních plodin jako je pšenice a kukuřice.
Nechme Afriku ať nás obohatí svoji diverzitou, která by nás všechny mohla zásobovat rozmanitostí a bohatstvím různých potravin, o kterých my nic nevíme, ale místní lidé mají pořád tuto znalost. Podpořme je v tom, co znají a dělají. Nesnažme se nastavit všude stejný systém, ale dejme prostor rozmanitosti. Když zrušíme diverzitu, zůstane nám monopol, který povede ke konfliktům z důvodu nedostatku zdrojů, které zničíme na úkor pár pěstovaných plodin, které zpracujeme do plastových obalů, abychom mohli jídlo nakoupit v obchodě. Musíme obnovit biodiverzitu, pěstovat tradiční plodiny šetrně k životnímu prostředí. Poté nastane mír a konflikty vymizí.
