Kulturní šok, česko-zambijská zkušenost

Překvapivě jsem zažila obrovský kulturní šok, když jsem po 2,5 letech života v Zambii odjela na návštěvu do rodných Čech.

Velmi těžce se popisuje život v cizí kultuře pokud si neuvědomuje svoji vlastní. Kulturu, ve které jsme vyrostli a která tvoří naši identitu bereme jako samozřejmou a kultura tak v každodenním životě určuje, co přijmeme za běžné a normální chování. Když odjedeme do jiné kultury, zjistíme, že naše běžné chování, je v jiných kulturách odlišné. Proto se říká, že cestování otevírá člověku oči, protože zažitím odlišného chování si uvědomíme vlastní kulturu a začneme vnímat odlišnosti, tzv. kulturní šok.

Já jsem překvapivě velký kulturní šok zažila, když jsem po 2,5 letech života v Zambii odjela na návštěvu do rodných Čech. Během pandemie covidu jsem domů necestovala. Důvodem nebyla nemožnost cestování, ale spíše náročné pracovní povinnosti během pandemie, stížená byrokracie při letecké dopravě, a také jsem čekala druhé miminko.

Naposledy jsme cestovali s manželem v roce 2019 a při návštěvě v tomto roce mě doprovodila jeho neteř. Druhá narozená dcera potřebovala úřednické zaregistrování a doktorské prohlídky, a tak nám nezbylo nic jiného než se ukázat zpět doma. Z cesty jsem byla nervózní, ale to jsem ještě netušila, že prožiju větší kulturní šok, než ten začátku, když jsem odešla z Čech za prací do Zambie.

Návrat domů, do české kultury, mi pomohl nahlédnou na zambijské tradice z jiného úhlu, než, jak je prožívám každý den doma v Livingstonu. A obráceně, na některé zažité české kulturní zvyky jsem nahlížela jinak než tak, jak jsem je prožívala, když jsem žila doma.

Život v Zambii jsem přijala a jeho nedostatky jsem přestala vnímat (nedovírající okna na domě v období zimy, kdy je ráno nula stupňů je nepříjemné, nestabilní přívod elektřiny i vody, atd.). S přijezdem domů jsem byla navrácena do reality, ve které jsem vyrostla s normální elektřinou, vodou a dalšími pro nás bežnými věcmi. Na druhou stranu mě překvapila míra užívání elektřiny a zároveň jsem nemohla přehlédnout zvyšování jejích cen.

Nemožný přístup k elektřině je rozhodně znakem chudoby, ale míra využívání elektřiny je už dle mého názoru znakem konzumního manirusmu. Jednoduchá, ale přitom pro mě zábavná historka, z českého obchodu plném lidí s obrovskými košíky jezdí mašina na vytírání podlahy, která celý nákup zpomaluje a fronta naštvaných lidí s těmi velkými košíky se utvořila ihned poté, co stroj vyjel uklízet. V Zambii používáme nejen doma, ale i v obchodech tradičnější metodu kyblíku s vodou a mopem, a tak i spotřeba elektřiny klesá. Ohřev vody na vaření, koupání, příprava jídla venku na dřevěném uhlím (tzv. chaco, charcoal) limutuje spotřebu elektřiny na nabíjení moderních technologií, jako je telefon a laptop. Nechci jmenovat všechny přístroje domácnosti mé české rodiny, které považuji za zbytečné a v některých případech by se tyto stroje v Zambii považovaly za černou magii (jako je hlukový stroj na odhánění krtků z trávníku).

Ani neomezený přístup k elektřině, ani extrémní návrat soužití s přírodou nezastávám/nedoporučuji, jen mě překvapil a vykolejil, tak obrovský rozdíl mezi různými životy ve stejném čase, ale vzdálené od sebe nejen rozlohou, odlišnou tradiční kulturou, ale i myšlením, které je ovlivněné moderní dobou. Manžel, který je elekrikář, říká, že závislost lidí na elektřině snižuje jejich mentální kapacitu. Rozvoj České Republiky obdivuji, ale zambijská kultura mě uchvátila různorodostí řešení problémů a jejich větší nezávislost na státních institucích, ne protože by jim stát do toho nekecal, ale jelikož jsou lidé více samostatní.

Jsem maminka, která vychovává své dvě děti v Africe a i tady slýchávám nevyžádané rady. Hodně lidí často opakuje, že v Evropě rodiče své děti nechají dělat cokoliv a přizpůsobují se spíše jim. Ptala jsem se, jak je ale možné mít tak disciplinované děti, když v Zambii má žena pouze 3 měsíce mateřskou dovolenou. V rurálních oblastech žádná oficiální mateřská dovolená ani neexistuje. Kdo se tedy o děti stará, dává jim energii pro potřebnou výchovu, zajišťuje jejich bezpečí, atd. Při pomyšlení na průměrný počet dětí v afrických domácnostech se mi vždy zatačila hlava. Z výchovy v nukleární rodině jsem si nedokázala představit, jak jinak výchova dětí funguje, než u nás. V Zambii na mé složité otázky mají jednoduchou odpověď a tím je komunitní výchova.

V rurálních oblastech Afriky se žádná oficiální mateřská dovolená nepraktikuje, ale ženy nejsou zanechány nezaopatřeny a bez pomoci. Když se narodí potomek, ostatní ženy – blízké, ale i vzdálené příbuzné, kamarádky z komunity, zajistí péči o dítě natolik, že je prakticky dítě matce přinášeno pouze na kojení. Noci beze spánku, vyčerpání z péče o děti, tak jak, to známe z naší evropské kultury se vytrácejí. Pro mnoho mých známých doma v Čechách bylo neočekávané, že na děti v domácnosti nejsem sama. Chůva, pomocnice v domácnosti, které jsou v Zambii běžné, nejsou v České republice podporovány.

Zapojení mužů do výchovy dětí je více ménně stejné, jak v ČR, tak v Zambii. V Čr se předpokládá, že muž chodí do práce a žena se stará doma o dítě na rodičovské dovolené. V Zambii se také od muže očekává, že bude chodit do práce a navíc, tím, že je do výchovy dětí zapojena rozšířená rodina, zbývá zde menší prostor pro jeho zapojení celkově. Avšak narozdíl od českého muže, je zambisjký muž více zkušený s výchovou dětí, protože když sami vyrůstali, byli zapojeni do výchovy svých sourozenců, bratranců, sestřenic a dalších v rámci komunitní výchovy. Opravdu místní muži nemají problém se o své děti postarat, když je potřeba. Je naprosto běžné, že v dálkovém africkém autobuse, cestuje muž s několika dětmi bez ženského doprovodu. Dálkový autobus v afrických vzdálenostech je alespoň 500km a 12 hodin cesty. Kdežto český muž má mnohdy problém dojet 5-ti minutovou vzdálenost do obchodu s dítětem v dětské sedačce bez doprovodu maminky. V Zambii se hodně dbá na to, aby muž dobře znal zdravotní stav dětí, a jelikož se předpokládá, že muž vydělává, na klinikách při dětských prohlídkách dostane absolutní přednost, aby se mohl včas vrátit do práce. Bohužel tato možnost neplatí pro pracující ženy, a tak v Zambii je to manžel, který bere děti na vyšetření. 

Český vs. Zambijský život