Finanční negratmotnost v Africe nebo naše eurocentrická představa

Jsou lidé v Afice finančně negramotní nebo se naše evropské představy neslučují s jejich životním stylem a kulturou.

Spoření v Africe, tak jak jsme v Evropě zvyklí a naučení šetřit peníze i kapitál, je v africkém kontextu nemožné. Známé africké výdaje na svatby a pohřby nejsou to jediné, i když poměrně viditelné a známé. Průměrný příjem domácností zdaleka nedosahuje nákladům rozšířené africké rodiny. Většinou jeden člen rodiny má stálé zaměstnání, na kterém závisí ostatní členové rodiny. Je velice těžké pro zaměstnaného člena rodiny ušetřit peníze nebo odmítnout poskytnout podporu v různých rodinných záležitostech. Ve většině případů jsou rodinné výdaje nečekané, které ani nemůžeme naplánovat (pohřeb, zdravotní problémy rodinných příslušníků, atd.).

Spousta podobných výdajů se nám v naší rozvětné africké rodině nastřádali v poslední době. Dlouhou dobu rodina šetřila na zaplacení tzv. loboly (poplatku za nevěstu) za bratrance mého muže. Poplatek za nevěstu není placen budoucím manželem, ale je vyjednán a uhrazen jeho rodinou a to konkrétně rodinou otce a celý proces má na starosti vždy strýc ženicha. Lobola pro našeho velice talentovaného bratrance, který si za ženu vybral studentku medicíny byla stanovena na čtyřet tisíc kwacha (cca 53 tisíc korun). S tímto výdajem celá rodina počítala poctivě na něj šetřila. Ale pak starší bratranec budoucího ženicha přivedl do jiného stavu ženu, se kterou se vídal. V tomto případě se musí zaplatit tzv. damage (poškození, způsobení škody), která byla vyčíslena na dvacet tisíc kwacha (cca 27 tisíc korun). Je to částka vysoká, protože dívka pochází z vlivné rybářské rodiny. Mezitím strýc, který měl všechna vyjednávání na starosti, propil školní peníze (je to učitel) v hodnotě 36 tisíc kwacha (cca 48 tisíc korun). Nejenom to, že rodina nezaplatila ani lobolu ani damage, ale navíc se ocitla v dluzích, které napáchal strýc. Já jen doufám, že žádné další nečekané výdaje nenastanou v příštích dnech (především nějaký pohřeb, který se může stát extrémně drahou záležitostí).

Toto jsou poměrně vysoké částky, protože žijeme ve městě a máme přístup k penězům. V rurálních oblastech Zambie jsou poplatky mnohem menší nebo se platí hospodářskými zvířaty (častý je dobytek, kozy, a další). V některých nezdařených případech to může být i mísa ovoce. Při vyjednávání poplatku za nevěstu, ženich ani něvěsta, nemají k těmto jednáním přístup a můj otec na to byl sám a myslím si, že ho ani nenapadlo, o co se jedná. Manželův strýc nabízel a nabízel, ale táta nic nepřijímal. V zoufalství ho strýc vzal na zahradu, kde otec pod stromem přijmul mísu ovoce guava. Strýc se s velkým úsměvem vrátil zpět a dohoda byla uzavřena. Od té doby jsem byla oficálně přijata do rodiny, členové za mě převzali zodpovědnost a mohla jsem se nastěhovat do domu mého muže. V Zambii se platí i poplatek za tzv. cohabitation (spolubydleni), když si například mladý pár pronajme společný byt, předtím než je zaplacena lobola.

Nejsou to žádné zastaralé tradice, ale běžná součást afrického života. Nás soused ze Španělska musel zaplatit poplatek za cohabitation, protože se svoji zambijskou družkou sdílel dům před svatbou. Čeká ho zaplacení loboly, doufejme, že bez poplatku za damage. Navíc tyto poplatky jsou vyžadovány místním soudem nebo třeba i imigračním úřadem. V rurálních oblastech je bez zaplacení loboly manželství neplatné. Imigrační úřad stížil můj pohovor pro pobyt, protože moje lobola byla pochybná (nepovažovali mísu ovoce za vhodé ohodnocení bílé ženy), ale akt byl vykonán a tudíž museli přijmout to, jak se to stalo.

Mezi-rodinné výměny jsou mezi příslušníky vyjednávány velice striktně s danými rituály, které zahrnují i úklony, tleskání, mluví se v metaforách, zpívá se a tančí. Nabízené poplatky (ať už peněžní nebo nepeněžní) jsou nabízené nepřímo, například peníze pro lobolu se vloží do mísy a předá se vyjednávací straně, která si vezme tolik, kolik přijímá (ve většině případů se nějaké peníze v míse nechají, aby se projevila úcta k přijetí druhé rodiny). V jiných případech mohou být mezi-rodinné výměny vyjednávány i s možnostmi na splátky. Například lobolu lze oddálit až o dva roky, když se do domu matky nevěsty přinese nádobí. To znamená, že je přislíbeno, že tento vztah je vážný (nejen vztah mezi mezi mužem a ženou, ale i mezi rodinami) a rodina muže se zavazuje, že všechny ostatní sliby (lobola) budou splněny do dvou let. Takto se dá vyhnout poplatku za cohabitation. Škoda, že jsem svému španělskému sousedovi nemohla poradit.

Jsem ráda součástí těchto rodinných záležitostí, nejen z důvodu toho, že mohu poznat místní kulturu, ale protože mě těší být součástí těchto mezi-lidských vztahů. Možná si někdo pomyslí, že mě-bílé ženě musí každý rodinný člen žádat o různé příspěvky, protože mám přístup k penězům. Tak to ale není. Lidé se tady neptají přímo na peníze v případě rodinných vyjednáváních. Pokud nějaký rodinný příslušník žádá od naší rodiny podporu, jeho/její žádost musí jít skrze staršího bratra mého manžela, který rozhodne, které zprávy předá a které ne (a jeho rozhodnutí se musí respektovat). Já i manžel se snažíme příspívat rodině, tam kde můžeme. Nebereme to jako výdaje, ale jako budování vztahů. Je pravda, že s manželem nemáme vlastní dům nebo, že naše auto je nepojízdné, nechodíme do kina, každý den vaříme jídlo od základu (včetně toho, že ráno slepice byla živá a k obědu uvařená), umýváme nádobí venku v kbelíku. Ale máme vybudované vztahy, které nám přinášejí radost, zábavu, i smutek, tak jako materiální věci (radost když je koupíme, smutek až se rozbijou). Různé pomluvy o tom, že afričané jsou finančně negramotní a neumí/neví, jak šetřit se neslučuje s místním životním stylem a kulturou.