Krátké zamyšlení nad vnímáním času a peněz mezi Evropou a Afrikou, jasně ukazuje dva odlišné přístupy.
Víme, že v Africe (ve většině afrických států) je čas vnímán odlišně než u nás. Ti co sem cestovali určitě mají spousty vtipných příběhů o tom, jak je místní vnímání času zmátlo. Sama mám minimálně tucet takových zkušeností. Odchovaná českou kulturou, kde se na schůzky chodí i s 15 minutovým předstihem, jsem v Zambii v podobném stylu dorazila i na pohřeb, na který jsem byla pozvána. Pohřební ceremonie začínala před márnicí, kde jsem seděla celé dvě hodiny předtím než dorazili první účastníci.
Já žiji s rodinou v Zambii a tady je to s časem tak, že minuty nejsou důležité. V potaz se berou celé hodiny. Například, když mám domluvenou schůzku v 8 hodin ráno, znamená to, že účastníci mohou dorazit kdykoliv mezi 08:00 do 8:59 hodin. Není to, o tom, že by místní lidé měli dostatek času. Někomu by se to mohlo zdát i jako plýtvání časem. V Zambii to má své důvody. Dává to prostor lidem pořešit různé problémy na cestě a že jich není málo. Píchnuta pneumatika, rozbité auto, rozbitý autobus, čekání na stádo slonů, kteří přechází silnici, atd. Navíc zambijské silnice jsou strašné. To si ani nedokážete představit. Silnice mezi Livingstonem a Mongu, kam jsem pravidelně cestovala za prací, se ani nedá nazvat silnicí. Na přibližně 80 km se nedá jet vice jak 20 km/h kvůli obrovským dírám. Cesta autem na této silnici trvá přibližně 5 hodin. Ano 80 km se jede 5 hodin. Povoz tažený oslíky je v mnoha případech na této cestě rychlejší než automobil. Není to nijak zapadlá cesta. Naopak je to hlavní cesta, která spojuje jižní a západní provincii Zambie. Cesta vede kolem hranic s Botswanou a Namibií a silnice je také hojně využívána kamiony, které vozí zboží. Obě dvě provincie byly po dlouhou dobu opozičními místy, a tak se silnice neopravovala od roku 2010. Místní obyvatelé se snažili silnici sem tam spravit a zasypat díry, avšak místní vláda jim to zatrhla, protože to je přece jejich odpovědnost…
V Čechách vnímáme čas lineárně a vždy se snažíme posouvat se kupředu. Takovéto vnímání času nás může vest k tomu, že se každý den snažíme něčeho dosáhnout, posunout se jinam. To může vést k rychlému životnímu stylu a stresu. Pamatuji si, jak mi moje okolí doma neustále připomínalo, jak je špatné promarnit celý den nic neděláním. Naopak v Zambii, když se celý den nemusí nic dělat, je to úspěšný den, protože přijdou dny, kterou budou extrémně náročné. Lidé v Zambii se ve většině případů stále řídí svým přírodním prostředím. Většina místních lidí jsou farmáři a své životy určují dle sklizně, sázení, dešťů, atd. Vnímání času je zde spíše cyklické – zasadím, sklidím, čekám na období dešťů. Není potřeba se honit každý den za dosažením cílů, protože lidé žijí v souladu s přírodními cykly a nesnaží se je předběhnout, jako někdy my v Evropě. V období sucha, kdy to vypadá, že lidé v Zambii nic nedělají nebo nemají co na práci, není pravda. Lidé odpočívají po náročném období sklizně, plánují výsadbu pro následující období. Lidé tráví čas s rodinou a není potřeba vymýšlet jiné aktivity, protože přijde období, které bude náročné a lidé potřebují být odpočinutí a plní energie.
Vnímání času je dle mého názoru úzce spojeno s nakládání s penězi. V Čechách, řekla bych, že i všeobecně v Evropě se klade důraz na ukládání peněz nebo potřebu investic. Máme potřebu ukládat více a více peněz nebo vlastnit více věcí právě kvůli tomu jak vnímáme čas? Tím, že na sebe klademe více a více nároků v čase (musím být zítra lepší než dnes), tak dle toho nakládáme i s penězi? Chceme mít uloženo více peněz nebo vlastnit více věcí, protože předpokládáme, že bychom na tom měli být lépe (ne stejně) než před měsícem, rokem, atd…. Vnímání financí v tomto ohledu přineslo nejedno nedorozumění mezi mnou a mým manželem, který pochází ze Zambie. Můj muž vnímá peníze stejně jako čas – peníze budou, utratí se a zase nebudou než opět budou. Manžel peníze neukládá. Tak, jak přijdou, tak se utratí. Můj muž není lehkovážný. O rodinu se stará odpovědně. S penězi nakládá jako s časem. V období, kdy peníze jsou, tak se utrácí. V období, kdy peníze nejsou, tak se neutrácí. Jak je možné, že přezíváme v období bez peněz? My se snažíme náš život přizpůsobit, tak, abychom peníze nepotřebovali pro úplně všechny věci.
Manžel je nezaměstnaný, práci má, ale peníze pravidelně domu nenosí. Přesto je schopný uživit čtyřčlennou rodinu. Můj muž je elektrikář a farmář. Na naší organické farmě je schopný vypěstovat dostatek zeleniny, ovoce, vajec, fazolí, ořechů pro uživení naší rodiny. Máme také hospodářská zvířata, která ale sami nejíme. Zvířata používáme na hnojivo a rozmnožujeme je. Mláďata pak prodáváme jako chovná zvířata. Z projede získáme peníze, tak jednou za tři měsíce, ze kterých jsme schopni zaplatit potřebné poplatky, popřípadě koupit co potřebujeme. Takhle jsme si postupně zařídili solární energii na našem domě a zbavili jsme se poplatků za elektřinu. Poplatkům za vodu jsme se vyhnuli pořízením oslíků a vozíku a každé ráno si jezdíme pro vodu do vesnické studny, která je vykopána pod kopcem. Je to časově náročné? Ano je. Ale kam bychom se měli hnát?
Krátké zamyšlení nad vnímáním času a peněz mezi Evropou a Afrikou, jasně ukazuje dva odlišné přístupy. Čas ve smyslu pokroku a peníze nemají v Zambii takovou hodnotu, jako u nás. Proto se možná cítíme tak dobře a osvobozeni, když přijedeme do Afriky.
