V zajetí čtečky

Tak na mě došlo. Konečně jsem si koupila čtečku. Dlouho jsem odolávala, protože mám ráda papírové knížky, líbí se mi, jak se dají prolistovávat, prohlížet si obrázky, jak jejich hřbety v knihovně zútulňují byt (aspoň pokud příliš nepřetékají), jak se s nimi můžete útulně schoulit na gauč nebo v zahradě na deku… a všechno, co existuje jen v elektronické podobě, mi přišlo tak nějak pofidérní, neseriózní, pomíjivé a jako by to snad ani neexistovalo doopravdy.

Jenomže jsem čím dál častěji musela něco číst z obrazovky počítače, a to už mě opravdu přestalo bavit. Monitor se leskne, i malý notebook je pro choulení na gauči hrozně nešikovný, přesuny v textu jsou nepohodlné. Došlo mi, že vývoj a pokrok svým lpěním na papíru nezastavím a že čtečku prostě potřebuju.

Nastalo stádium, které většina lidí zbožňuje, ale já ho upřímně nesnáším: průzkum trhu a výběr nejvhodnějšího výrobku. (Tohle mám ráda pouze a výhradně v případě oblečení a doplňků, ale nenávidím to u jakýchkoli technických udělátek, jelikož to ode mě vyžaduje mozkovou činnost navíc, v řadě věcí přitom tápu a udělátka mě odmítají poslouchat, dokud si na ně nezvyknu.)

Zjistila jsem, že žijeme ve válečném konfliktu dvou formátů e-knížek: na jedné straně barikády stojí Amazon a Kindle (a můj přítel, který čte hlavně anglicky) a na druhé straně české knížky a E-PUB. Vybrala jsem si to druhé a čtečku, která je podle výrobců „intuitivní a vhodná pro všechny generace“, což jsem si přeložila tak, že je vhodná i pro úplné tupce a dementy. Nicméně i přesto jsem nad ní zažila několik chvilek, kdy mými žilami zostřeně koloval adrenalin, cholesterol a všechny ty látky, které se ve vás vzbouří, když jste na mrtvici: čtečka má totiž „dlouhé vedení“, je dost pomalá a vyžaduje jen lehké doteky; když na ni budete zběsile klikat a silně ji mačkat, začne vás povýšeně ignorovat. A dále musíte čtečku přihlásit kamsi na web, prostě ji zaregistrovat, zřejmě proto, aby si rozuměla s vaším e-mailem.

Jakmile jsem se ale přes tyhle počáteční potíže přenesla, začala jsem být nadšená. Stažení knížky z webu trvá asi tři vteřiny a veškeří klasikové, kterým už vypršela autorská práva, jsou zadarmo. Řada současných autorů publikuje své texty jako e-knihy za úplný pakatel, nebo je vyvěšuje na weby zdarma v naději, že tak naláká čtenáře. Takže ve výsledku dost ušetříte – no, uvědomuju si, že tohle není pěkné vůči vydavatelům papírových knížek, ale i když je mi to líto, intuice mi říká, že vývoj půjde prostě dál tímhle směrem a my literáti budeme operovat čím dál víc „na koleně“, hobbisticky, samizdatově, v kroužcích svých fanoušků a příznivců. Což už konečně důvěrně znám ze sci-fi fandomu 80. let a dovedu si to představit bez nějaké velké trpkosti.

Čtečka je úžasně praktická. Je skladná, malá, lehoučká a na gauči nebo na dece se s ní lze povalovat daleko pohodlněji než s knížkou. Rozečtený text se vždycky otevře přesně tam, kde člověk skončil, ale v textech se dá i listovat. Grafika a čitelnost je stejně pěkná jako na papíře.

Takže od chvíle, kdy mám čtečku, si rozšiřuju obzory a čtu daleko víc než předtím.

Dodatečně mi došlo, že jsem si vlastně nikdy nekupovala moc knížek proto, že mi vadily jejich rostoucí hromady po bytě. V antikvariátech je už dnes neudáte a házet je do kontejnerů s papírem mi přišlo přece jen žinantní. Čtečka tenhle problém řeší naprosto brilantně. Takže na papíře bych napříště už asi chtěla jen knihy založené na výtvarnu, obrázcích, fotkách, jedinečné grafice a podobně.