Úsvit kočkiarchátu

Skutečný konec dějin nastane, až budou všichni lidé chovat kočky.

Patřím k lidem, kteří mají rádi zvířátka. Myslím, že láska ke zvířatům – nebo v mém případě spíše fascinace zvířaty – nijak nesouvisí s tím, jestli je člověk dobrý nebo špatný, jestli má nebo nemá rád lidi, protože všechny kombinace jsou tu možné. Jelikož jsem původem bioložka, nepodléhám myslím ani pokušení zvířata si antropomorfizovat, připisovat jim lidské vlastnosti. Mám třeba kamarádku, která dlouze řešila, jaké psychické důsledky bude mít pro jejího pejska, když s ní bude poprvé v životě spát ve stanu. Mně jako bioložce je jasné, že pejsek bude šťastný všude, kde s ním bude jeho páníček, zatímco materiál stěn obydlí mu je asi dost jedno, stejně jako třeba obrázek, který má na své plastové jídelní misce.

Po celý život mě fascinují obyčejné domácí kočky. Měla jsem i dva psy a pořád mám psy ráda, ale jejich závislá povaha smečkového zvířete mi nepřináší zdaleka takové uspokojení a obohacení jako bytostný kočičí individualismus. Kočky si vystačí samy, nechodí za vámi jako pejsci a neupírají na vás oddané psí oči, ale přitom nejsou samotářské: nenápadně na vás dohlížejí a občas, když se jim zachce, vás poctí svou přízní. Na rozdíl od psů se dovedou hluboce urazit, když se jich něčím dotknete.

Mezi vlastnostmi pánů a jejich mazlíčků existují jisté analogie. Troufám si říct, že lidé, kteří mají raději kočky než psy, budou asi sami dosti individualističtí a budou patrně i ve svém vlastním životě odmítat smečkové, hierarchické, na autoritě založené uspořádání, ať už v rodině, v zaměstnání, nebo v celé společnosti. Ve vyspělých západních zemích, například u svých známých v USA,  pozoruji zajímavý trend: stále víc lidí volí jako domácí mazlíčky kočky, zatímco obliba psů klesá. Snad by to mohlo souviset se změnou společenského klimatu a s úsvitem nového zřízení, které bych neváhala nazvat kočkiarchátem – každá pořádná kočka je totiž přesvědčená, že jste vlastně její služebníci, i když vám ponechává značnou svobodu. Pokud by si kočky postupně podmanily celé lidstvo, mohlo by to vést k nahlodání a rozpadu přísně hierarchických struktur, jako je třeba armáda, a mohl by nastat skutečný konec dějin.

Bojím se, že se to ale nikdy nestane: ve vyspělých zemích totiž přibývá alergiků clkqúřuu – pardon, to mi přeběhla přes klávesnici kočka – a těm bohužel alergologové chov koček zakazují. Takže tudy cesta nevede, i když to jako vyhlídka na vyřešení problémů lidstva vypadalo docela slibně.