Tři dny v opravdové ekovesničce II

Pokračování reportáže ze Zaježové, oficiálně uznané slovenské ecovillage. Tentokrát o tom, jak funguje zdejší pospolitost.

Mirec Kašiak bydlí v rozestavěném domě z přírodních materiálů - dřeva, hlíny a slámy. Vypráví nám o tom, jak novolazníci (noví přistěhovalci na lazy – obdoba naší české náplavy) byli v prvních letech společným životem na Sekieru zklamaní. Skromný život jim nevadil, horší bylo nějak se ve společných prostorách vzájemně porovnat, dohodnout, nezačít trpět nedostatkem soukromí, ponorkovou nemocí a alergií na ostatní (tedy doslova takhle to neříkal, ale představuju si to tak nějak). Skupina se rozpadla na jednotlivé rodiny, které si koupily domky v Zaježové. Zařídily se tu, narodily se jim děti – a nastalo období, kdy lidé začali zase víc spolupracovat, připravovat společně akce pro děti, přicházet s různými nápady na zájmové skupiny a podobně.

„Máme tu například potravinovou banku, do které je zapojeno asi třicet lidí,“ popisoval nám. Je to společný sklad potravin, například luštěnin, kuskusu, pohanky, ekologických saponátů a dalších věcí, které se nekazí. Novolazníci kupují velká balení, aby se vyhnuli zbytečným obalům a ušetřili peníze. Každý má svůj účet, sám si přijde, naváží si, co potřebuje, a odepíše si to z účtu. Když se dostane na nulu, vloží peníze do nádoby, která ve skladu je. Taky místní jednotřídku v Zaježové provozují díky nadšení a dobrovolné práci rodičů. „Nechtěli jsme děti vozit daleko,“ říká Mirec Kašiak. „Ve škole snižujeme náklady na minimum a kromě učitelky neplatíme prakticky nikoho. Všechno si děláme svépomocí – management, finance, úklid, učíme některé předměty, například já učím angličtinu, nebo různé výchovy. Práci si dělíme mezi sebe rovnoměrně.“

Krátce po roce 2000 tu zkoušeli zavést i LETS, Local Exchange Trade System, barterovou směnu po vzoru prvobytně pospolné společnosti, která ve světě k nadšeným permakulturistům a ekologům často patří. „Nějakou dobu nám LETS celkem dobře fungoval a bylo to zajímavé,“ líčí Mirec Kašiak, „ale ukázalo se, že produkce plodin není taková, aby stálo za to je tímto způsobem vyměňovat, rodiny mají ze zahrádek jen malé přebytky.“ Čili zůstali u běžné vesnické praxe, že si sousedé přebytky jednoduše rozdají a povyměňují bez nějaké evidence a účtování, co kdo komu dal. „A co se týká vzájemné pomoci třeba na stavbách, tady se ukázalo, že stále potřebujeme běžné peníze a musíme být napojení na finanční systém, zvlášť když lidé mají rodiny. Čili je pro nás jednodušší a výhodnější zaplatit místní brigádníky ze Zaježové v penězích než v LETS bodech. V LETS se také vycházelo z toho, že hodina jakékoli práce má stejnou hodnotu, ale ono to tak není a některým lidem to vadilo. Tak jsme se raději věnovali důležitějším věcem.“

Večer přišly k naší bytné Alence na besedu tři z osmi členek literárního kroužku Sněžné ženy (název jejich skupiny není jen poetický, ale jde o protějšek Sněžného muže). Povídaly jsme si o psaní a o životě a nakonec Alenka promítla na bílou stěnu pokoje z počítače Pýchu a předsudek s Keirou Knightley, v českém dabingu.

A ještě úryvek z toho, co mi Alenka řekla do diktafonu.

„Sedmnáct let jsem žila v Bratislavě, ale celou dobu ve mně dozrávalo rozhodnutí přestěhovat se na venkov. Měla jsem krásnou práci v botanické zahradě, ale přesto mě to táhlo k větší svobodě. Pak se můj přítel odstěhoval sem do Zaježové a já jsem za ním jezdila na návštěvy, ale postupně mi to přestalo stačit. Šla jsem sem s bytostnou potřebou nabrat duchovní zkušenosti, intuitivně jsem věděla, že potřebuju odejít mimo civilizaci a pak mi budou přístupnější pravidla vesmíru, budu v nich bezprostředněji včleněná, zažiju, že jsem součástí vesmíru a že to není naopak – že vesmír není jen podsoučást našeho světa. Každé zvíře ví přesně, jak má v přírodě fungovat, kdy má co dělat, co jíst... chtěla jsem hledat podstatu toho, co ve mně funguje. Můj přítel Vlado se věnoval duchovním věcem, náš život byl postavený hodně jinak než je běžné. Pro zdejší lidi naše jinakost nebyla vůbec zvláštní a nepředstavovala pro ně problém. Cítila jsem tu přijetí a spřízněnost.“