Nakladatelství XYZ, pro které jsem nedávno znovu překládala Monology vaginy
od Eve Ensler, právě vydalo knihu povídek básnířky, redaktorky, zpěvačky a
pedagožky Věry Dumkové. Jmenuje se Lolitky, ale původně měl prý název znít podle
závěrečné povídky Zpověď staré kurvy.
Věra tyhle povídky psala většinou s přímočarým cílem vzrušit čtenáře a vydělat si nějaký ten peníz honoráře, byly totiž určeny pro časopisy typu Penthousu. Výsledkem jsou odzbrojujícně přímočaré až roztomilé pornograficko-erotické texty, které ale zároveň prozrazují docela hodně ze života lidiček obývajících svět kolem nás – většinou chuďasů nebo nějakým způsobem uťápnutých, handicapovaných či lehce outsiderovských týpků. Setkáme se tu s dominantními semetrikami, sockami, bezdomovci, závistivými či zase lesbicky se utěšujícími kamarádkami, fascinací erotickými pomůckami, nudícími se manželkami… a konečně i s nějakými těmi lolitkami. Dění v těchto povídkách ale nikdy nepřekračuje meze dobrého vkusu a nevyvolává (aspoň ve mně) pohoršení nebo odpor.
Osobně mi dělá radost, že tyto texty bezděčně a úplně mimochodem potírají ono známé a neustále recyklované klišé, že totiž ženy sex zajímá jedině tehdy, když jsou zamilované, a jinak tudíž jsou sexuálně úplně netečné a frigidní. To je samozřejmě hloupost, my ženy jsme pouze byly v patriarchátu nuceny tvářit se ctnostně, protože jinak bychom sklidily odsouzení okolí, a k tomu se možná vzrušujeme trochu složitěji a pomaleji než muži, ale to je všechno – veškeré rozdíly tím končí. No a na těchhle povídkách se mi fakt líbí, že postavy prostě nemají se sexuálním vzrušením problém. Sex provozují s gustem a nějaké city většinou moc neřeší – a není to dáno pouze žánrem těchto povídek, ale člověk cítí, že tenhle rys je realistický, že to tak v životě klidně může chodit.
Tedy, až na to, že kolem sebe vidím spíše lidi, které zajímá všechno ostatní, jen ne sex, ostatně sama to mám taky tak. Ale to asi úplně jiná kapitola – pojednávající o přepracovaných workaholicích, nebo o tom, že toho sexu a erotiky je v reálném životě podstatně míň, než by se zdálo podle všech těch časopisů, webovek, seznamek a všeho ostatního, co sexem a erotikou přímo překypuje – ano, i podle erotických a pornografických povídek - ale kdybychom byli opravdu NUCENI toho sexu tolik provozovat v praxi, nejspíš by nás to brzy schvátilo a znudilo.
Tak. Tímto způsobem jsem původně chtěla toto pojednání vypointovat, ale právě když jsem si tyto myšlenky přemílala v hlavě, kráčejíc tichými ulicemi naší vilové čtvrti, zastavilo vedle mě u chodíku bílé auto a mladík, který seděl za volantem, na mě otevřeným okénkem zavolal: „Hele, nemáš chvíli čas?“
Myslela jsem, že hledá nějakou ulici, a tak jsem nakoukla do okénka, že mu poradím. Jednou rukou držel volant a druhou si přejížděl po odhaleném a ztopořeném údu.
„Ne, nemám,“ odsekla jsem honem a vyklidila jsem pole.
No páni. Tohle bylo jak vystřižené z nějaké povídky od Věry Dumkové, až na to, že v oslovené ženě by to okamžitě vyvolalo zájem a situace by měla pokračování.
Mimochodem – auto projíždělo ulicemi dál. Myslíte, že čeští řidiči fakt věnují plnou pozornost řízení?
