Prolínání přírody, umění a lidské duše

Pro Moraváky je nový areál Sluňákova možná známá věc, ale pro mě jako pro Pražačku to byl objev. Divoká příroda se vám tu dostane pod kůži prostřednictvím umění, intuice, archetypů a zcitlivělého vnímání všemi smysly...

Sluňákov, sídlo Domu přírody Litovelského Pomoraví, leží jen 10 km od centra Olomouce a ve své podstatě je to informační centrum pro turisty, kteří přicházejí do zdejší CHKO relaxovat. Normálně byste čekali jen nějaké informační cedule a maximálně pár vycpaných zvířat - ale tady najdete něco zcela jiného, novátorského a průlomového.

Už samotný dům Sluňákov (kde se konají taky dětské tábory, různé kurzy a podobné akce) je výkladní skříní různých eko technologií, nízkoenergetických řešení, využívání obnovitelných energií, hospodaření s vodou, recyklace a podobně. Ale areál – dalo by se říci park – mezi domem a hranicí CHKO je opravdu unikátní. Donedávna byla na většině jeho plochy pole, která se teď nechávají zarůstat přirozenou loukou nebo houštinami náletových dřevin. Část plochy zabírá rybník, mokřady, tůně a vodní kanály, usadila se tu rodinka bobrů a hemží se to tady žábami, užovkami a spoustou druhů ptáků včetně ledňáčka, hmyzu a dalších bezobratlých, třeba vzácného listonoha. O tom všem se dovíte na naučných cedulích. Ale důležité je, co tu mají navíc: všechno je ještě obohaceno o výtvarný, řekla bych landartový rozměr.

Vodní kanály přecházíte po dřevěných mostech zasvěcených jednotlivým smyslům a živlům, nesoucích poetické nápisy, které vám rozvolní mysl směrem ke snění (například Most zraku, Most ohně, Most sluchu, Most vody…), na rubu naučných tabulí si můžete číst verše. Cesty vás vedou k hravým i edukativním prvkům, vyrobených většinou ze dřeva (Kouzelný les zvuků…) a všemu dominuje několik velkých staveb: Rajská zahrada od Františka Skály připomíná klášterní dvůr uzavřený v arše zbudované z cihel a skýtá útočiště divokým živočichům, Sluneční hora od Miloše Šejna evokuje vnitřek země a tajemné jeskyně, propojuje živly země a vody a láká k meditacím, Lesní chrám pochází jako většina ostatních prvků z dílny Miloše Fekara, trochu připomíná kostru velryby s rozhlednou na vršku a ve své konstrukci nese keltský kalendář, zvěrokruh a další prvky, které nás podle data narození začleňují do cyklů a dějů v přírodě. V blízkosti domu najdete ještě kamenné Ohniště zlaté spirály od Marcela Hubáčka, kde si účastníci našeho kurzu také jeden večer rozdělali oheň. Areál funguje teprve od loňska a jak jsem pochopila, jeho vize se zrodila v hlavě ředitele Sluňákova Michala Bartoše. Sláva mu!

Z praktického hlediska se mi zdá, že Sluňákov je ideálním výchozím bodem třeba pro rodinný výlet s dětmi. Ty se skvěle zabaví při procházení galerie v přírodě s mnoha přírodními hřišti, také si tu můžete půjčit kola a vyrazit na projížďku do lužních lesů Litovelského Pomoraví. Zvlášť v současném tropickém horku jsou cesty vedoucí podél vodních kanálů ve stínu stromů hodně příjemné. A co se týče místních specialit, na několika místech jsem tu narazila na „loštický polibek“ - olomoucký tvarůžek pomazaný povidly s čepičkou šlehačky. Je to naprosto šílený mls, ale třeba ho oceníte.

A jak jsem vlastně přišla ke svému týdennímu pobytu ve Sluňákově? Měli jsme tu mezinárodní kurz permakultury, který jsem spoluorganizovala. Takže ještě navíc – pokud hledáte místo pro školení větší skupiny lidí, v tomto místě najdete příjemné, ekologicky vymazlené prostředí, vstřícný a dobrotivý hanácký lid a obrovské porce dobrého jídla. Doporučuju!