Moudré stařenky zachraňují Zemi

V pátek 31. srpna je pražské centrum Casa Gelmi přeplněno k prasknutí a venku ještě čeká zástup dalších zájemců o vstup. Všichni chtějí slyšet přednášku Jyoti, duchovně zaměřené Američanky indiánského původu, která se zabývá naším vztahem k Matce Zemi. Téma přednášky zní „Když promluví babičky“.

Předem jsem si přečetla knihu Anděl zavolal mé jméno, která u nás vyšla a v níž Jyoti popisuje svůj duchovní vývoj, nebo, jak se říká, cestu. Studovala sny ve švýcarském institutu K.G.Junga, pracovala v Texasu se zneužívanými dětmi, pak založila vlastní duchovní komunitu Kayumari v Kalifornii, kde také dnes žije. (Kayumari je výraz mexických Indiánů pro místo, kde se náš svět setkává s jinými světy.)

Vůči jejím aktivitám jsem cítila trochu skepsi, nevěřím totiž tak úplně na učení o čakrách, kundaliní a podobných věcech, o nichž její kniha pojednává, a tak jsem na její přednášku šla spíš z novinářského a feministického zájmu. Obrovský zájem veřejnosti mě ohromil. Atmosféra v sále byla plná pozitivní energie a dobré vůle, a tak jsem se velmi rychle vyladila do vstřícného a radostného rozpoložení, i když jsem předtím po celý den cítila spíš chmury a depku.

V obecenstvu převažovaly ženy, jen málo jich ale bylo v babičkovském věku. Hodně tu bylo mladých matek s dětmi, nebo těhotných. Postřehla jsem tu pár svých známých z alternativních (tedy ekologických a feministických) kruhů a pochopila jsem, že tahle přednáška je doopravdy událost!

Jyoti, oblečená v bílém rouchu, se stále usmívala a působila dojmem, jako by pořád tak trochu byla v radostném tranzu. Vzpomněla jsem si na pražské vystoupení dalajlámy: energie, kterou Jyoti vyzařovala, byla v něčem podobná.

Na úvod předzpívala (a ostatní se přidali) „chant“, tedy jakési jednoduché rytmické zaříkávání, kterým jsme přivolávali na pomoc Velkou Matku. Její jméno znělo Maria a musím podotknout, že v obecenstvu jsem zahlédla i jeptišku, tahle duchovnost je zřejmě univerzální.

Jyoti, která už v Čechách byla, tentokrát přijela představit nový projekt: planetární radu třinácti domorodých babiček. Božena Němcová by měla radost. Nastal totiž čas, kdy mají promluvit staré moudré ženy, pocházející z kultur mimo euroamerickou civilizaci, a zachránit planetu s jejími přírodními zdroji i místními posvátnými tradicemi před hrozící zhoubou. Jyoti sama mezi tuto třináctku nepatří, ale dala ji dohromady na základě svých vizí, které ji k tomu dovedly. Původně oslovila šestnáct babiček z celého světa, třináct z nich souhlasilo, že přijedou na setkání v buddhistickém centru v New Yorku. Teprve dodatečně zjistila, že třináct je magické číslo ve všech lidských kulturách, a jedna z babiček dokonce přivezla třináct váčků s kameny a orlími pery, které v dětství dostala od své vlastní babičky společně s věšteckou radou, že je má rozdat na radě babiček, které se sama bude v daleké budoucnosti účastnit.

Babičky se společně modlí, vydávají prohlášení a knihy, účastní se konferencí. Když jsem prozkoumala jejich seznam, zjistila jsem, že sedm z nich pochází z USA, ovšem z původních indiánských kmenů, jedna je kanadská Tibeťanka, takže ze zemí Třetího světa – Gabunu, Nepálu, Mexika a Brazílie – jich je pět. Čili hnacím motorem projektu jsou indiánská hnutí v USA, což je možná dáno tím, že v nějaké ekonomicky slabší zemi by se něco takového jen stěží podařilo zorganizovat.

Já vím, že je to menšinová záležitost, ale opravdu bych si přála, aby babičky s něčím pohnuly. Jyoti alespoň ujišťuje, že se na ně nabaluje stále silnější hnutí. A ten obrovský zájem pražského obecenstva určitě o něčem promlouvá...