Ve sborníku přednášek Českého klubu skeptiků Sisyfos , kde mě většina příspěvků nadchla, je mi přece jen jeden článek trnem v oku: je to příspěvek profesora Jaroslava Drobníka, fanaticky hlava nehlava bijící do odpůrců geneticky modifikovaných plodin a potravin.
Pana profesora znám už z natáčení ekologického pořadu na stejné téma, je to charismatický čilý stařík, který ale argumentuje stylem „účel světí prostředky“, neboli ve svém nadšení pro věc se neštítí ničeho, ani pusté demagogie. Hned to ukážu na příkladech.
Pěstování GMO nevede vždycky nutně ke zvýšení produktivity a zlevnění výroby, jak Drobník tvrdí. Možná to platí na opravdu velkých plochách a při zachování přesných agrotechnických postupů, ale pro drobné farmáře ze zemí Třetího světa to zdaleka není pravda. Viděla jsem filmové záběry zoufalých a rozzuřených indických rolníků, kteří vydali své úspory za genově zmanipulované osivo a výsledkem bylo, že krachovali. Reklama na GMO je zřejmě nějakým způsobem uvedla v omyl, možná nepochopili, že musí geneticky upravené osivo každoročně znovu nakoupit, a k tomu příslušné herbicidy nebo jinou chemii. Každopádně výsledkem mohou být i soudní procesy s nevinnými farmáři, na jejichž polích byly nalezeny GM rostliny, za které nezaplatili – jenomže mohlo jít o pyl či semínka zanesená větrem; nebo se prostě jen nekonal očekávaný zázrak a farmáři zabředli do dluhů a hladu, takže nakonec často páchají sebevraždy nebo prodávají vlastní ledvinu, jen aby přežili. Při svém pražském vystoupení o tom ohnivě promlouvala indická ekofeministka Vandana Shiva, která bohužel argumentuje podobným stylem jako Drobník, i když z druhé strany. Nenamáhala se žádným vysvětlováním a pouze emotivně vykřikovala, že GMO kradou lidem svobodu, zabíjejí rolníky a přinášejí jim bídu a hlad. Jádro toho všeho ale bylo určitě pravdivé, pro drobné rolníky ze zemí Třetího světa totiž může být výhodnější s velkými nadnárodními společnostmi vůbec nekoketovat, už proto, aby nebyli zcela závislí na cenách vykupovaného zboží a nevzdali se své“životní pojistky“ – samozásobitelství.
Drobník se rozčiluje, že Evropa odmítá ve svém zemědělství používání GMO, ale úplně ignoruje fakt, že tu nejde pouze o střet ekonomických zájmů (Evropa kontra Amerika), ale o krajinotvornou funkci zemědělství v Evropě a o to, že stále více Evropanů kupuje biopotraviny, které jsou s pěstováním GMO neslučitelné. Dál se zlobí, že Greenpeace má na šíření svých myšlenek nějaké (ve skutečnosti relativně nevelké) peníze, jako by Monsanto a další firmy živící se vývojem a šířením GMO, které jistě podporují i Drobníkovu činnost, neměly a neinvestovaly do svého PR peněz o několik řádů víc.
Co se týče nebezpečnosti GMO, je samozřejmě pravda, že se od 80. let, kdy se začaly tyto technologie ve velkém používat, nic tak strašného nestalo. Ale taková nemoc šílených krav na sebe také dala nějakou dobu čekat, než se projevila. Neškodí zachovávat princip předběžné opatrnosti, obzvlášť když v Evropě o GMO nestojíme a nepotřebujeme je. Není pravda, že by genoví inženýři měli dokonale pod kontrolou, co dělají. Přes devadesát procent genomu má zatím neznámé funkce – to zní docela šokujícně, že? – a my nevíme, co přesně se s cizorodou, naprosto nepříbuznou DNA v hostitelském genomu děje. Je tam totiž nastřelována víceméně „naslepo“ a čeká se, zda se v příslušném místě hostitelského genomu – nebo v nějakém jiném místě - „chytí“. Přiznejme, že i v přírodě dochází ke všelijakým rekombinacím, které by snad také občas mohly vyplodit něco nebezpečného, ale zahrajeme-li si trochu na scifisty, můžeme směle udělat prognózu, že technologie genových manipulací pravděpodobnost nějakého „průšvihu“ přece jenom zvyšuje. Drobník má naprostou pravdu, že mutanty vzniklé radiací jsou vytvořeny ještě drastičtějšími a násilnějšími prostředky , což by ovšem mělo vyznít jako varování, nikoli jako povzbuzení, že si tím pádem můžeme dělat úplně co chceme.
Zcela reálné je nebezpečí, že se GM plodiny zkříží se svými divokými příbuznými a ohrozí tak přírodní diverzitu (kříženci mohou být životaschopnější a zatlačit původní druhy).
Vrcholem demagogie je svalování afrického hladomoru na evropské odpůrce GMO: Afričané prý nemohou nakoupit americkou GM kukuřici, protože by si ji afričtí farmáři vyseli a Evropa by od nich pak GM úrodu nekoupila. Co je to za hloupou argumentaci? Jsou snad Evropané povinni kupovat (jakoukoli) kukuřici, aby někoho chránili před hladem? A hlavně: proč tedy Afričané GM kukuřici nejprve neumelou na mouku, než ji rozdají hladovícím masám?
Drobník se v závěru raduje, že evropské „tmářství“ – rozuměj odpor proti GMO – je na ústupu, ale já mám zcela opačné zprávy. Obyvatelé Evropy prostě pokládají GMO za neužitečné a riskantní. Evropa chce ekologické zemědělství a je ochotna platit za jeho produkty vyšší ceny. GMO v Evropě nepotřebujeme.
