Deník salonní ekoložky 1: Předsevzetí

Rozhodla jsem se, že si přestanu dělat násilí a stylizovat své blogy do jakýchsi pidifejetonků. Blog je původně deník, tak si sem budu psát, co si potřebuju přemlít v hlavě. A to je v této chvíli moje „salonně ekologická" agenda.

„Salonní ekologismus“ má pro mě vlastně dva významy. Jednak ten, který měl na mysli můj bývalý manžel František, když mě kdysi tímto přízviskem obdařil. Asi takhle: „Jo, vím, planeta je v průšvihu, respektive spíš my lidi jsme v průšvihu, ale já stejně potřebuju každej den tu teplou sprchu… a občas, stydím se to říct, i nějakou tu letenku… pochopitelně kam jinam než na permakulturní akci, že… a dělám, co můžu, recykluju, šetřím zdroji, dávám přednost místnímu jídlu, ale přece jenom musím pořád kupovat banány, ještě jsem si od roku 1989 nezvykla, jak jsou všude k dostání a jak levně...“

No.

A druhý smysl salonního ekologismu se pro mě odvozuje od slova „salon“, ve smyslu kulturního centra a křižovatky lidského potkávání. Kdybych žila o dvě stě let dřív, určitě bych chtěla mít salon, kam by docházeli různí umělci a doboví géniové. Jelikož žiju teď a tady, baví mě spojovat a proplétat různé nitky, které objevuju na své cestě za ekologickými vizemi, udržitelností a permakulturou. Baví mě podílet se na vytváření „cvrkotu“ v tomhle oboru.

Na každém kroku nacházím hodně inspirace, ale někdy taky věci, které mě zaráží a nutí, abych do nich šťourala. Ušlechtilé nadšení přecházející prakticky až v blouznění. Přeslazené snahy všechno harmonizovat, kterým nějak nemůžu věřit. Zaručené ezoterické recepty, o kterých člověk nesmí zapochybovat, protože v tom momentě přestanou fungovat. - Ale neříkám, že ekologové jsou nějací blouznivci, to vůbec ne. Spoustu lidí z těchhle kruhů obdivuju a vážím si jich úplně bez výhrad. I takových, kteří určitou ezoterickou agendu mají taky.

Co týden dal...

Právě jsme vydali brožurky o alternativních ekonomických systémech (místní společenství používající alternativní měnu – LETS, komunitou podporované zemědělství – KPZ a podobné věci), a většinu balíků, které mi pošta dovezla, jsem dopravovala Áje do Uhříněvsi do skladu našeho on-line obchodu.

Připadá mi, že Ája patří k ženám, které mateřství jakoby nabilo novou energií a transformovaly se do nového stádia života (tomuhle se nejspíš zasměje, ale stejně…), a protože má dvojčátka, jako by to u ní účinkovalo ještě dvakrát víc. Doma má ukázkový permakulturní projekt Kopřiva &Kopřiva -zahradu a prvorepublikový domek se zajímavou přestavbou s využitím slámy a hlíny, člověk by nevěřil, jak krásně to půjde dohromady. K tomu založila v Kolovratech komunitní zahradu, která se utěšeně rozbíhá. Dělat ještě náš e-shop už je na ni pochopitelně trochu moc a jeho management patří k věcem, které v našem spolku potřebujeme řešit. Ale bylo stejně užitečné jako příjemné u ní posedět v kuchyni a stihly jsme toho spoustu probrat. Zase se potvrdilo, že hodinka osobního setkání vydá za mnoho dní a snad i týdnů posílání e-mailů, vysvětlování a domlouvání.

Včera jsme měly schůzku lektorek našich kurzů (jsou to vesměs ženy, v čemž ale není žádný záměr, prostě to tak dopadá). V srpnu pořádáme dva mezinárodní kurzy a v těchto dnech nás potkal trochu šok - náš dlouho domluvený britský lektor na ně nemůže dorazit, má totiž německé občanství, propadl mu pas a prostě mu ho včas neprodlouží. Naštěstí nám místo sebe pošle jiného lektora, který už tady v Čechách před lety nějaké kurzy učil.

Koordinátorka naší Akademie Katka zrovna patří k lidem, které upřímně obdivuju, i když jsou zasažení špetkou ezoteriky :-) Jako salonní ekoložku mě na ní fascinuje, že důsledně dotahuje všechno, na co se sama asi nikdy nezmůžu. Je veganka. Nezabila by ani to nejmenší zvířátko, včetně obtížného hmyzu. V životě by nekoupila vodu v plastové lahvi. Nikdy nebude vlastnit ani řídit auto. Letadlem letěla jen jednou v životě. Vyrábí veganskou biokosmetiku. A tak dále.

Takže jsme vespolek plánovaly kurzy na rok dopředu a přiznávám, že když jsme všechno probraly a dohodly, cítila jsem se už docela vyšťavená. Čeká mě zase hodně organizování, hlídání termínů, domlouvání různých záležitostí a hlavně, jak jsem si připomněla, svolání mimořádného valného shromáždění, protože před koncem roku musíme připravit nové stanovy a zapsat se do rejstříku coby spolek. Minulý pokus nám bohužel nevyšel a musíme se to snažit napravit.

Takže po těchhle – jinak příjemných – setkáních se cítím nějaká převálcovaná a mám trochu tíhu na duši. Ach jo. Nezbývá než to všechno táhnout dál, včetně věcí, do kterých se mi zrovna dvakrát nechce.

Ale k tomu „předsevzetí“ z názvu dnešního článku: rozhodla jsem se, že provedu důkladný ekologický audit svého životního stylu. Nemilosrdný. Přísně se pokárám za všechny své špatné zvyky a zkusím aspoň některé vymýtit a vykořenit.

O tom tedy příště...