Co s naší genderově nevyváženou ústavou

Nedávno vyvolala Agentura Gaia – respektive její ideová vůdkyně Marie Haisová – mírný mediální rozruch svým požadavkem na změnu ústavy České republiky, a to tak, aby její text byl genderově vyváženější.  Mnozí to pokládají za provokaci, ombudsman označil její snažení za komické. Přitom by stačilo jen pár změn, výsledek by mohl působit elegantně a osvíceně a před celým světem bychom pak mohli být na svoji ústavu pyšní. Jo, a taky pyšné!

Musím přiznat, že jsem neměla nejmenší představu, jak text ústavy vlastně vypadá, a předpokládám, že většina našich občanů a občanek je na tom stejně a jsou i tak klidně živi. Nicméně jsem si text zběžně prohlédla. Mimochodem, velmi mě potěšilo, že podle premabule ústavy je Česká republika založena na principech občanské společnosti a o kousek dál je uvedeno, že stát je povinen střežit přírodní bohatství (četl jste to, pane současný prezidente?).  

Ale k té genderové stránce věci: nejvíc se operuje s pojmem „občan“, což mi nepřipadá nijak strašné, je to na úrovni pojmu „člověk“. V angličtině je to o dost horší, protože místo „člověk“ říkají „man“, což je jednoznačně muž. Totéž ve franštině „l’homme“. Takže jazyková reforma ve smyslu politické korektnosti je tam asi naléhavější.

I přesto si myslím, že by ústavě prospělo, kdyby se alespoň v úvodu řeklo „občané a občanky“. Stejně tak dál by nebyl problém říci „poslanci a poslankyně“, konečně třeba i vyměnit pořadí, jako třeba „senátorky a senátoři“, „členky a členové vlády“ – proč ne, v současné finské vládě je 60% žen. Slovo „prezident“ se v ústavě vyskytuje neobyčejně často, ale proč na úvod neříct „prezident nebo prezidentka, dále jen prezident“ nebo něco podobného?

Napadá mě námitka, že ve společnosti nežijí jen muži a ženy, ale také lidé, kteří se cítí jako „něco mezi“. Co s tím?  Tak na tuhle debatu asi ještě opravdu není doba zralá. Na debatu o rovnosti dvou (nejčastěji se vyskytujících) pohlaví však ano.

Marie Haisová správně argumentuje tím, že máme uklízečky, učitelky mateřských škol, a já dodávám: ještě například chůvy a hajzlbáby. Pokud je pro češtinu přirozené zastupovat všechny jedince mužským rodem, proč se tedy všude neuvádí „přijmeme uklízeče“ a nemluví se o učitelích mateřských škol, chůvácích a hajzldědcích? Jednoduše proto, že určité pohlaví v dané profesi silně převažuje. Dobrá, ale pak může stát vyjádřit svoji vůli po tom, aby mezi členy parlamentu, vlády a nejvyššího soudu výrazně nepřevažovali muži, právě tím, že změní na těch správných místech jazyk. Jazyk má totiž velkou moc podvědomě ovlivňovat naše myšlení. Když se děti ve škole budou učit o ústavě a uslyší „prezident nebo prezidentka“, „poslanci a poslankyně“ a  tak dále, vštípí se jim samozřejmá představa, že v nejvyšších politických kruzích budou muži a ženy zastoupeni plus mínus napůl. Kdežto když probírají ústavu v dnešní podobě, je jim automaticky vštípena představa právě opačná.