Chmurný světový názor

Strašně mě udivuje, že od listopadu 1989 uteklo už dvacet let. Vnímám ten čas jako hrozně krátký. Mnohem kratší než období mezi léty 1969 a 1989.

Normalizace mi připadala nekonečná, docela přesně se totiž kryla s mým mládím, protože v roce 1969 mi bylo patnáct. A je známá věc, že čím jsme starší, tím rychleji a nerozeznatelněji nám všechno utíká. Ano, těch pár prvních let svobody po roce 1989 pro mě bylo výrazných: vtrhl k nám kapitalismus, mohlo se říkat a psát cokoli a cestovat kamkoli, ale takové události jako vstup do EU už jsem tak supervýrazně nevnímala, i když se v každodenním životě taky určitě projevily – ale tak nějak pomaleji a postupněji. Vlastně jsem se té svobody nenabažila dodnes.

Kapitalismus mi nikdy neublížil takovým způsobem, jak nám to natloukali do hlavy za socialismu ve škole: jako že kapitalismus, to jsou fronty otrhaných nezaměstnaných čekajících na misku polévky, to jsou žebráci (no, to je tedy pravda – ale za socialismu je zřejmě jen někam zavírali, ne že by se byli měli tak skvěle), to je střílení do dělníků, to je každodenní nejistota, zda člověka nevyhodí z práce (tomu se zatím jakožto bytostný fluktuant jen směju a jsem naopak vděčná za to, že už se dnes nečeká, že budete celý život uvrtaní na jednom místě). Tomu všemu jsem samozřejmě nevěřila ani tehdy, stačilo vidět naživo nějakého „zápaďáka“ – uvolněného, vysmátého a sebevědomého – nebo se dokonce na západ podívat, a režim byl během chvilky usvědčen ze lži. Jenže spousta lidí má tuhle socialistickou optiku i dnes!

Já vím, lidé obvykle vzpomínají na léta mládí v dobrém, i když je strávili třeba v protektorátu. Snad může takhle „zrůžovět“ i komunistická totalita. Jenže já to tak nemám. Normalizace byla odporná, bahnitá, tísnivá, dusící.

Dnes mi samozřejmě taky vadí úplatkářství a tunelování, všechny ty praktiky Divokého východu, ale proč si tím nechat každodenně kazit náladu? Což bohužel kolem sebe vidím hodně a nazvala bych to dokonce „Chmurný světový názor“. Nebo je to česká národní povaha, škarohlídská, remcající, nadávající, obviňující dnes jako za socialismu ze všeho jakési mlhavé „vony“: „To voni za to můžou – voni tam nahoře.“ Pohoršuje se kupříkladu v obecné rovině nad tunelováním, ale pak se klidně chápe příležitosti, pokud si může také něco malého pro sebe vytunelovat. Jak se říkávalo za totáče, kdo nekrade, okrádá rodinu. (Nechci ale moralizovat, já sama jsem žádnou podobnou příležitost nikdy nedostala, takže se těžko můžu chlubit svou morální pevností.) Jasně, celá naše politická kultura mě tak otrávila, že už aktuální dění prakticky nesleduju. Ale na druhé straně – člověk přece úplně vším, co každodenně dělá, přece jen jakousi kulturu své společnosti spoluvytváří, ne? A když nám něco vadí, pak už dnes přece vůbec nejsme tak bezmocní, jak jsme byli.

A pokud jde o to, co opravdu, na vlastní oči vidím kolem sebe… hmatatelně a viditelně, i když pomaloučku, se za těch dvacet let změnila spousta věcí. Určitě se máme hmotně daleko líp, včetně většiny remcalů. Samozřejmě máme mobily, notebooky, auta jsou daleko běžnější než dřív, v obchodech jsou záplavy zboží (i když často zuřím nad povadlou zeleninou u Alberta – jenomže vzpomínáte za totáče na nabídku zelinářství? Na pár oschlých mrkví, zahnědlou hlávku zelí a možná cibuli? Plus ty smutně jednotvárné řady konzerv?) Úžasné jsou oděvní řetězce a sekáče, nikdy předtím jsem nemohla holdovat svému „oblékacímu hobby“ tak jako teď. Cestování! Ani to už není tak přemrštěně drahé, jak bývalo. Jsme multikulturnější a kosmopolitnější, nakupujeme u Vietnamců, chodíme na jídlo k Arabům, v ulicích Prahy slyším jiné jazyky častěji než češtinu, a nejen v centru, kupříkladu u nás v Dejvicích převládá v autobusech MHD ruština. Co to znamená? Zaplavují nás Rusové tentokrát tiše, nenápadně, jdou na to přes ekonomiku? Je to hrozba nebo není? Netuším.

Každopádně z médií zmizelo ono univerzální tržní komsomolství počátku 90. let, což kvituji s povděkem, a naopak záležitosti jako ekologie nebo feminismus dokonce přišly do módy. Takže celková situace chvála bohyni tak strašně chmurná není.