Archetypy, čakry, zvěrokruh… v jednom kotlíku

Právě jsem dočetla knihu Posvátné smlouvy od americké autorky Caroline Myssové. Můj první dojem: je toho všeho nějak moc najednou. Druhý dojem: ona fakt věří v boha! (Proboha...)  

Caroline Myssová je současná americká léčitelka a lektorka energetické a holistické medicíny (což laicky řečeno znamená, že hledá, kde máte zablokovanou jakou energii, a z toho se odvozují vaše nemoci; po vzoru tradiční čínské medicíny hledá souvislosti mezi tím, co se vám „zadrhlo“ ve vaší psychice a ve vašem těle).

Na rozdíl od jiných jejích knih se v tomhle díle věnuje poměrně méně léčení nemocí a zaměřuje se na vytvoření celkového „životního plánu“, který až překvapivě mnoha lidem chybí. To může být pochopitelně zdrojem jejich tápání, frustrací, depresí… a chorob.

Čakry, vesmír, minulé a budoucí životy…

Stručně shrnu postup, který je v knize detailně popsán: nejdřív si máte vybrat svých dvanáct archetypů, k nimž máte blízko, z celkové nabídky asi sedmdesáti možných. Jedná se spíš o životní role než o jungiánské archetypy vycházející z nevědomí a jsou pojaty mnohem praktičtěji a konkrétněji. Například abecedně: Advokát, Alchymista, Anděl, Básník, Bohyně, Bojovník...

Když máte dvanáctku svých archetypů, ke kterým cítíte vztah nebo se s nimi nějak identifikujete, máte je vztáhnout k osmi čakrám – autorka přidává osmou duchovní čakru a umísťuje ji nad naši hlavu – což už pro mě bylo moc, protože nazpaměť charakter jednotlivých čaker neovládám a oněch 12x8=96 různých kombinací už jsem nezvládala. A aby toho nebylo ještě dost, v dalším kroku této práce si sestavíte své Kolo archetypů: do kola dvanácti domů (odpovídajících znamením zvěrokruhu) zanesete archetypy, co dům, to archetyp – ale tohle přiřazování děláte jakýmsi náhodným losováním čísel, takže jde o proces podobný výkladu tarotových karet nebo věštbě I-ťingu. Pak přemýšlíte, proč vám ten který archetyp vyšel do toho kterého domu, a v průběhu veškeré téhle práce si toho hodně ujasňujete o svém životě.

Co se týče samotné „posvátné smlouvy“ nebo posvátných smluv z titulu knihy, o těch pojednává celý dlouhý úvod – ale vesměs o tom, jaké smlouvy měli různí historičtí proroci – takže konkrétní příklady tady chybí a vlastně trochu tápu v tom, jak by takové smlouvy v životě konkrétních lidí měly vypadat.

Věřím, že tahle poměrně složitá metodika může pomáhat lidem, kteří by se jinak nedokázali zastavit a zkoumat sebe sama, svůj život a jeho směřování. Přesto můj celkový dojem zní „takový americký stokrát dobrý dort“ - k tomu všemu, co jsem popsala, ještě přistupuje víra v minulé životy a stěhování duší...

Podivná přitažlivost náboženství

Při četbě mě hodně zaráželo autorčino lpění na objektivní existenci boha, nebo božského principu, který všechno vede a určuje… což byl taky důležitý důvod, proč jsem měla problém knihu a její rady přijímat. Jako totální ateistce je mi divné a vůbec nechápu, proč se lidé představy nějaké vševědoucí a všemocné vyšší síly tak houževnatě drží. Vůbec se nedivím, že pak zákonitě mají různé duchovní krize, nevědí, jak dál, a jsou bezradní a zoufalí, protože se jim jejich „bůh“ nebo „božská entita“ neozývá, nevede je, nebo dělá úplně jiné věci, než od něj očekávají.

Je přece ohromná úleva vůbec nic takového nečekat a spoléhat prostě jen na sebe. Celý svět se dá tak krásně interpretovat pomocí „cynicko-biologického světového názoru“ - tak bych asi označila svůj vlastní pohled – připadá mi to mnohem příjemnější, protože neočekávám vůbec žádné pozitivní odezvy od svého prostředí na to, co dělám (na meditaci, modlitbu, nějaká rozhodnutí…) - a spokojuju se s tím, že pracuju jen se svými vlastními zdroji. Nemůžu si pomoct, ale připadá mi to takové dospělejší, kdežto ta představa boha je přece docela nezralá, infantilní!

I jako stoupenci cynicko-biologického světového názoru přitom můžeme cítit nebo přijímat věci jako vyladění na krásu přírody a její cykly, vnímání řádu vesmíru, Zemi jako naši matku, zasluhující si úctu a uctívání… to všechno uznávám a sama to taky prožívám, je to nám lidem přece dáno jako biologickému druhu, jelikož jsme se vyvinuli na téhle planetě a jsme s ní propojení.

Ještě snad pár poznámek k překladu - občas jsem vytušila zakopnutí o anglický originál – například „Muhammad – poslední muslimský prorok“ - jak to, poslední? V originále bylo zřejmě „ultimate“ - základní, zásadně důležitý. Nebo „stínová stránka Bohyně se objevuje jako důsledek zkoumání ženské síly, včetně využívání nebo přílišného rozmazlování filmových hvězd a modelek“ - muselo jít o výrazy jako „exploitation“ a „using“, obojí může znamenat zneužívání.

Caroline Myssová: Posvátné smlouvy, Jak probudit svůj božský potenciál, DharmaGaia 2018