Táta kolem světa 5 - Jak bialystočtí přechytračili báťušku cara
Po železném nadchodu přes koleje jsem zamířil k centru města. Trasu jsem měl v hlavě nastudovanou z google maps. Cesta ulicí vedla mírně do kopce. V Bialystoku už není ta pravá dokonalá polská rovina. Krajina je tu mírně zvlněná. Minul jsem moderní kostel Svatého Rocha, postavený v první polovině 20. století. Obří stavbě tvaru osmihranu vévodí 78 metrová věž. Nad branou ke kostelu je socha Krista s několika věrnými ovečkami. Jeho roztažené paže jakoby ukazovaly, že ve směru kterým kráčím, mě čeká klidná a pohodová cesta. Spokojeně jsem tedy za nedlouho minul další kostel, tentokrát pravoslavnou Katedrálu Svatého Mikuláše. Bialystok už není ryze katolické město. K pravoslavné církvi se tu hlásí asi 25% obyvatel.
Po pěší zóně jsem dokráčel na hlavní náměstí. Uprostřed stojí budova radnice s kavárnou Esperanto a Bialystockým muzeem. Okolní zahrádky restaurací jsou plné lidí. Užívají si slunce, pomalu odcházejícího léta. Před kavárnou je rozmístěno pár pinpongových stolů, kde se právě odehrává několik vášnivých prázdninových bitev. Ve špičce trojúhelníkového náměstí stojí další kostel. Vlastně to není kostel jeden, ale jsou to kostely dva. Srostlé k sobě, jako siamská dvojčata. Jen velikost je rozdílná. Jeden malý bílý kostelíček a s ním spojená obří katedrála, vystavěná z červených lícových cihel. Jak k tomuto spojení došlo?
Malý bílý kostelík Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v roce 1617. Po téměř 300 dalších let to byl jediný kostel v Bialystoku. Rozrůstajícímu se městu brzy nestačil. Obyvatelé nutně potřebovali kostel nový a větší. Na přelomu 19. a 20. století byl Bialystok součástí Ruského Impéria. Patřil do grodenské gubernie. Ze strany carské autority byl požadavek na vybudování nového kostela odmítnut. Povolena byla pouze přestavba a rozšíření stávajícího malého kostela. Bialystočtí však pojali přestavbu po svém. V letech 1900 – 1905 rozšířili původní kostelíček tak, že k jeho zadní zdi přistavěli chrám 10x větší. Získali tak nový svatostánek, který si přáli. Přitom však dodrželi podmínky carské autority. Chytrost prostě nejsou žádné čáry. Spiklenecky jsem se usmál. Češi by to řešili pravděpodobně velmi podobně :-).
Na to se tedy musím podívat i zevnitř. Vstoupil jsem nejprve do malého bílého kostela. Interiér je zařízen ve zlato-bílých barvách. Na stěnách jsou umístěny barokní sochy světců i buclatých andělíčků. Všemu vévodí opět zlato-bílý oltář. Klasický, spíše střídmě vyzdobený katolický kostel. Ale kde jsou lidi? Polský kostel bez lidí? To není normální! Záhy se to vysvětlilo. Ve vedlejším velkém červeném dvojčeti se právě konala mše. Tento kostel byl narvaný k prasknutí. Dvě řady lavic byly plné. Stojící lidé také kompletně zaplnili centrální prostor mezi lavicemi i obě postranní křídla. Střízlivým odhadem tu zcela jistě bylo několik set lidí. Na jedné, z minimálně čtyř bohoslužeb, které se tu každý den konají. Vmáčknul jsem se do levého křídla, kde zůstalo přece jenom trochu volného prostoru. Bílé klenby stropu i obou křídel podepírají dvě řady masivních sloupů z červených lícových cihel. Vysoká klenutá okna jsou vyzdobena nádhernými barevnými malbami. Obdivoval jsem tuhle monumentální stavbu a nemohl se vynadívat na jednoduchou krásu i detailní výzdobu interiéru chrámu. Sloužící kněz napolo předříkával a předzpívával text. Lidé jej následovali. V takovém prostoru a z tolika úst to znělo opravdu impozantně.
Najednou se stalo něco, s čím jsem nepočítal. Všichni lidé v kostele v jeden okamžik poklekli na kolena. Lidé v lavicích na dřevěná lože, věřící uprostřed i v obou křídlech přímo na studenou dlažbu kostela. Jen já zůstal stát a stále jsem ještě obdivoval tuhle impozantní stavbu. Několik párů pichlavých očí mi naznačilo, že se to příliš nehodí. S úctou a v tichosti jsem tedy pomalu vycouval ke vchodu a vyšel ven.
Venku jsem si uvědomil, jakou sílu a moc má slovo kněze, vedoucího bohoslužbu. Mí polští přátelé říkají, že všechno je o lidech. Někteří kněží jsou osvícení, pokrokoví a veskrze pozitivní. Nechybí však ani radikálové, kteří se stále nevzdali některých již dávno překonaných církevních dogmat.
Utěšil jsem se myšlenkou, že křesťanství má snad už svoji temnou dobu za sebou. S úsměvem na rtech jsem vyrazil objevovat další zajímavosti tohoto města. Města Bialystoku. Města, které zdaleka neleží na konci světa.
Vladimír Hauk
Kanibalský mumuland
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. K tradicím místních patří MUMU pečeně, která nemá nic společného s kanibalismem a snad ani nikdy neměla. Příběh z cesty, za který vděčím náhodě, která mě poslala na papuánský venkov.
Vladimír Hauk
Vzhůru do země lidojedů
Papua Nová Guinea je země se špatnou pověstí. Do metropole papuánské vysočiny Mount Hagen mě doneslo potetované letadélko. Tržnice, betel, šipky a pašíci. Jak se dostat na papuánský venkov? Snadno! Někdy se věci vyřeší samy...
Vladimír Hauk
Filipínský Amor střílí bez varování
Kamarádky ze Samaru pro mě připravily cestu na rajský ostrůvek s noclehem u Amora, výlet k bizarním skalním útvarům i dovádění v korálovém moři. Tam mít tak baráček. Jenže to bych se tam musel nejdřív oženit (pokračování příběhu)
Vladimír Hauk
Modré oči? Tak to bych si dala říct!
Na Filipínách jsem se řízením osudu a náhody dostal do ženského kolektivu. Navštívil jsem venkovskou školu, vyzkoušel karaoke a pochopil, jak to mají filipínské ženy s muži ze západu.
Vladimír Hauk
Z Lapu Lapu na Lapu Lapu – první 2 filipínské dny
První 2dny na Filipínách jsem neměl plán. Rozmýšlel jsem se, zda zůstat na ostrově Cebu, či přeplout na protější Bohol? Nebo nic neřešit, nechat jen tak plynout čas a nasávat atmosféru nové země? Byly to 2 krásné, nic neřešící dny
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Vláda schválila návrh na vznik nových sousedských dětských skupin
Vláda schválila návrh ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky z KDU-ČSL, který počítá se...
V pankrácké věznici je kritický nedostatek dozorců. Chybí i jídlo pro vězně
Ministerstvo spravedlnosti žádá vládu zhruba o 1,2 miliardy korun navíc pro Vězeňskou službu. V...
V kancelářích farmaceutické firmy Novo Nordisk u Kodaně vypukl rozsáhlý požár
Rozsáhlý požár zachvátil kanceláře dánské farmaceutické firmy Novo Nordisk nedaleko Kodaně....
Má místo končetin protézy. Britský parlament tleskal „bionickému poslanci“
Britští politici ukázali výjimečnou jednotu, když společně potleskem ve stoje přivítali zpět v...
Rozdáváme tělové mléko Kind od Mádara ZDARMA
Kosmetiku Mádara určitě od nás už znáte – potkat jste je mohli veletrhu FOR KIDS v Praze nebo také v nedávném v uživatelském testování, kde jsme...
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 793x
Vždy jsem snil o cestě kolem světa. Před pár lety jsem našel řešení, jak si svůj sen splnit a konečně vyrazil.
Cestuju kolem světa na etapy. Pěkně kousek po kousku.
Články a fotky publikuji také na svých stránkách http://cestajepribeh.cz
https://www.facebook.com/cestajepribeh/