Jenom devět povídek v knížce(?) podivoval jsem se, že tak málo. Jenomže pozor, ono není povídka jako povídka, tady se jedná o tvorbu Zdeňka Svěráka, persóny českého umělectví, jehož přínos a slávu lze srovnat snad jenom s Járou Cimrmanem.
I devět povídek bohatě postačí, abyste si udělali o známém umělci literární obrázek. I tak, jestli bych byl přinucen si před přečtením jeho Nových povídek tipnout, jestli mě zklamou nebo překvapí, věřte, že s ohledem na to, že přece nemůže být až tak dobrý ve všem jak ho známe, (divadelní i filmový herec, scénárista, režisér, textař i hudebník,) vsadil bych na mírné zklamání. Teď se kaju, protože jsem se hluboce mýlil.
Jedná se o nevšední povídky všedního dne, dalo by se říct. Nevšední proto, že každá z nich je patentována vytříbeným smyslem pro zajímavý detail, od něhož se rozvíjejí střípky další a další, až vytvoří události vskutku nevídané. S laskavě jemným humorem jako pohlazení, s poentou, kterou předem pravděpodobně neodhalíte, s propracováním do nejmenších titěrností, které svou zavrtávající se hloubavostí dodávají příběhům punc pikantnosti a pravdodějové živelnosti.
Třeba v povídce Ve vlaku, kde se Vietnamka, přesvědčená o tom, že česky se nejlépe naučí luštěním křížovek, hlavní hrdina a maminka utkají nad dítěti vysvětlováním významu načmáraného velkého ptáka. V Ujeté lásce jste pak uchváceni výčtem kombinací přesných tramvajových setkání, abyste se pak překvapivě dozvěděli, že není náhoda jako náhoda a touha jako tužba. Nad Dubnovou povídkou, v které psychiatr poslouchá pacienta a jen tak mimoděk se kolem dějí vtipné a jakoby nedůležité vsuvky, které se v tu správnou chvíli seběhnou tak, že by nejeden inženýr radostí zaplesal, zatímco vy se jenom nestačíte divit a přemýšlíte o autorově geniálnosti. A těšíte se na další povídku, samozřejmě.
Tak jako si netroufám tvrdit, jestli je právě Dubnová povídka ta nejpovedenější, těžko odhadnout, která je povedená nejméně. První, nebo poslední? Ať tak či onak, každá je nadprůměrná, svěrákovským umem poznamenaná. Bez sebemenší nadsázky můžu napsat, že Nové povídky řadím ke knihám, u kterých jsem si přál, aby nikdy neskončily. A to když si bude myslet čtenářská většina, je to pro autora pocta nejvyšší.
Proto tuto povídkovou knihu jednoznačně nedoporučuji těm, kteří se čtením a povídkami zvláště, začínají. Laťku úrovně zde autor nasadil dobré tři metry vysoko a jak známo, tuto výšku svépomocí zatím nikdo nepřeskočil. Za následky zklamání z povídek jiných, tak neručím.
Bez obav si však fantastickou Svěrákovu povídkovou eknihu můžete koupit na Knihy.iDNES.cz, nyní aktuálně se slevou.
http://knihy.idnes.cz/zdenek-sverak-nove-povidky.html.
