Dřívější i současní vojáci to určitě znají – denní rozkazy. A kdo ne, tak právě ty zlehka uvedu do obrazu, aby z krátkého vyprávění také něco měli. Rozkaz čtený, tištěný či v elektronické podobě je vlastně něco, co všechny v něm zúčastněné i nezúčastněné v útvaru informuje o tom, kdo, kde a co, méně či více neobvyklého budou provádět.
Tedy asi takhle: Když přijde voják do práce a celý den úspěšně předstírá svou obvyklou činnost, o nějaký ten rozkaz se zajímat nemusí. Jenomže když ví, že ho za týden čeká dovolená, služební cesta, půjde k lékaři, onemocní, zúčastní se střeleb, školení, tedy něco jiného než běžného, musí se většinou on sám o poslání příspěvku do rozkazu postarat. Protože opustit vlastní útvar bez uvedení v rozkaze, jednoduše nejde. Takže ho napíše, pošle nadřízenému a ten ke schválení tomu, kdo veškeré příspěvky shromažďuje, asi tak dvakrát týdně všechny příchozí sesumíruje, dá jim ten správný vojenský kabát a rozkaz tak oficiálně, když je v něm všechno pořádku, uvede v platnost. Pak už se musí stát přesně to všechno, co obsahuje. A kdyby snad ne, tak se musí změna co nejdřív, tedy hned v příštím rozkazu upřesnit nebo zrušit.
To jsem samozřejmě všechno zjednodušil, takže až tohleto bude nějaký úřední šiml, nedej bože „rozkazový zpracovávatel,“ který administrativní práci považuje za smysl života, nechť od vláčné kritiky ustoupí. Vše podstatné už víte, přistupme tedy k mému nedávnému příspěvku, jehož výňatek doslova cituji: „… služební cesta ve dnech 16. 2. – 17. 2. 2015 z obce Pardubice do obce Chotusice a zpět za účelem zabezpečení provozu ambulance ÚZdrS Čáslav, vykonání střelecké v přípravy v prostorách letiště a služby lékaře PLSPP ÚZdrS Čáslav. Cesta se uskuteční soukromým motorovým vozidlem …“
Příspěvek jsem odeslal a věnoval se bohulibější práci, jenomže ještě téhož dne mi telefonuje, říkejme jí třeba pečlivá kontrolorka příspěvků, a že prý co to má znamenat, když píšu, že se moje cesta uskuteční. V ten moment jsem vůbec nevěděl o co jde, o čem ta osoba hovoří, to jsem pochopil až poté, co mi prozradila, že na příspěvky jsou vzory a když je v nich všude uvedeno vykonám, tak tam musí být vykonám, takže: střelby, službu, ambulantní výpomoc, cokoliv – všechno toto se vykonává! Neměl jsem důvod jí nevěřit, předmět psaní příspěvků do rozkazů jsme ve škole fakt neměli, já jsem příspěvek sesmolil jen podle citu tak, že jsem jedno vykonám vynechal a druhé nahradil, aby se stejné sloveso třikrát po sobě neopakovalo. A prý to mám opravit a znovu jí odeslat. Trošku buzerace, takže jsem odvětil, že jen přes moji mrtvolu. Ano, správně tušíte, stále žiju, moje tvrdohlavá palice nic neměnila, hnidopišku jsem přeskočil a hlavnímu vydavateli rozkazů odeslal příspěvek rovnou, tedy opět s cestou, která se nevykoná, ale uskuteční!
Ani dál si nebudu nic vymýšlet, od nadřízeného jsem čekal poučný telefonát, něco v tom smyslu, že rozkaz není žádný slohový útvar, do kterého může psát kdo chce, co chce, ale jasně definovaný vzor, do něhož se vkládají pouze data, osoby, účely, místa konání a jiné důležité věci, leč toto školení se nekonalo. Příjemně tak překvapil, navíc i mlčky opravil, takže rozkaz vyšel přesně v následujícím znění: „… služební cesta ve dnech 16. 2. - 17. 2. 2015 z obce Pardubice do obce Chotusice a zpět za účelem zabezpečení provozu ambulance ÚZdrS Čáslav, vykonání střelecké přípravy a vykonání služby lékaře PLSPP ÚZdrS Čáslav. Cesta bude vykonána soukromým motorovým vozidlem…“
No, co vám budu nalhávat trojité vykonání, které by se vešlo na jeden řádek, mému rozumu nelahodí ani trochu. Ale abyste správně rozuměli, já nemám nic proti rozkazům, tedy jakési snaze o udržení pořádku, ale přece jenom si myslím, ať si striktní štábní kultura tvrdí co chce, jazykovou stánku věci by svou umanutostí degradovat nemusela.
A tak mě napadlo, když je armáda ulítlá na to své vykonávání a neuznávání synonym, že bych svůj další příspěvek mohl vyšperkovat k vojenské dokonalosti - ať má ze mě, holka uniformovaná, aspoň jednou pořádnou radost. Uvažuju totiž o tom, že do něj příště včlením: vykonám potřebu velkou, vykonám i potřebu malou. No a proč by ne! Bude tam vykonám? Bude! Chtějí to tam tak? Ano a ne jinak! A to si pište, že já ji, kdyby to takhle v rozkaze vyšlo, i náležitě vykonám. S nadšením a mírou vrchovatou! :-)
