Kdyby byl letní čas tak ohromně přínosný, jistě by ho u nás ještě před rokem 1979 a ve světě mnohem dříve než na počátku 20. století, vynalezl a zavedl především sám sebou uznávaný všegénij Jára Cimrman. Že tomu nevěnoval pražádnou pozornost svědčí jenom o tom, že mu to bylo tak nějak putna, že na zabývání se maličkostmi, tu on na světě rozhodně není.
Pravým géniem je přece jedině ten, kdo si na přehled o čase vůbec nepotrpí, hodinka sem, den tam, letní čas, zimní čas, kdo nelpí na takových malichernostech. Od zájmu vědy ho přeruší snad jedině až třídenní hlad a žízeň, stav na hranici kolapsu ze smradu z vlastních ponožek, ale mnohdy ani nutkání na vyprazdňovací procesy ne.
A co dnes? Co dnešní géniové dneška? Nikdo se nehlásí, tak začnu sebou. Špatně se mi usínalo a dnes ráno do práce ještě hůř vstávalo. Dnes a zítra však bude líp, ono se to rychle srovná, hlavně když bude déle sluníčko. Ale co moje známá kolegyně? Věřte nebo ne, ta si bere po každém přechodu, myšleno na letní a zimní čas, pokaždé týden dovolenou. Víc než trochu ji podezírám z lenosti, ale jak ji zobjektivizovat? Předem si nakoupí, mrtvoly naháže do mrazáku, zalkne se rohlíkama, zavře, zamkne, akvarijní rybičky nakrmí týden dopředu, papoušky v kleci zasype semenem a z pod peřiny úzkostnou chovatelku nevyruší jakékoli zvonění, a to jsem se jí chtěl jenom starostlivě zeptat, jestli je jinak úplně normální. Asi trochu jiný génius, pomyslel jsem si a odešel s nepořízenou.
Divní jsou i ti, kteří v první letněčasovou neděli vstávají jako obvykle, tak třeba v osm, následně posunou ručičky hodinek na devátou, za půl hodiny snídají, pak jim ale rupne v bedně a šílí z toho, že nestíhají oběd jako obvykle na dvanáctou. Avšak totálně zmagoří až z toho, že nádobí nemají po obědě umyté a schované o půl jedné, jak byli zvyklí. Někdo si opravdu může špatně zvykat na mírně změněný stereotyp a být úplně hin z toho, že pak na nedělní kávu znuděně čeká ne tradiční dvě hodiny, ale jenom hodinu a půl.
Taky výborný argument pro již zesnulého pana Stanislava Pecku, neúnavného zbrojitele proti změnám času. No tak jo, chápu, že ti v noci ve vlaku mají v březnu najednou zpoždění a ti v říjnu nucenou hodinovou zastávku, ale ať tak či onak, nemálo lidem se zrovna taková hodinka může i hodit.
Zajímavé také bylo, když jsem hrával fotbal, kolikpak hráčů nepřišlo na sraz před odjezdem na mistrák. No nebyla to až tak úplně prdel, tenkrát mobily ještě nebyly, takže jsme spoluhráče několikrát vyháněli od nedělního oběda ještě s knedlíkem v hubě. Bohužel se našli i tací, kteří ještě v pondělí přišli pozdě do školy.
Ku prospěchu svému chtěl změnu času využít i jeden můj kamarád, který lanařil kamarádku na jakousi zábavu a když už to vypadalo, že by i šla a možná i dala, si říct…, vylezlo z ní, že musí být nejpozději ve dvě ráno doma, ale že to budou vlastně už tři… No zmatená z toho byla natolik, že sama nevěděla kolik budou v jednu v noci bít, natož ve dvě nebo ve tři, ale Radovan M., mimochodem t.č. úspěšný starosta jedné nejmenované obce, avšak též proslulý držitel rekordu v počtu nedokonaných sebevražd počas jeho vládnoucího období, věděl jak na to. Inu, vědět si se vším rady, vždyť to tvrdím, člověk na správném místě je to, poradil naprosto brilantně. No co, no, trochu ze sebe uděláš blbou a doma řekneš, že sis myslela, že se čas posunuje nazpátek a vlastně přijdeš až ve čtyři.
Já, Donutil a jím zmiňovaný týpek s párkem, to říkám taky - není nad to, když se pořád něco děje. Jen mi pořád vrtá hlavou, proč se nikdo nezabývá také tím, jak šíleně namáhavé a obtěžující je to noční čekání na druhou hodinu jenom proto, že se musí ručičky o hodinu posunout. Hrůza! Předevčírem jsem to skoro nevydržel a usnul jsem, ale v říjnu to bude ještě horší. To budu muset čekat až do tří.
