Kdybyste se pilota zeptali kam pojede na dovolenou, nejspíš by každému bez váhání odpověděl. Jenomže s odpovědí na dotaz kam letí na dovolenou, by to tak jednoznačné zřejmě nebylo.
Nebojte! Lítáme v tom s vámi!
Soudím tak z vlastní zkušenosti, neboť můj pilot se začal ošívat, že ještě neví a že to záleží na nejrůznějších okolnostech. Chvilku mlžil, chodil kolem horké kaše že ještě nemá vybráno a času je málo, ale když jsem ho pošťouchnul tvrzením, že o tom taky vím své, pak přece jenom kápnul božskou. K pravdomluvnosti mu dopomohlo připomenutí známé to skutečnosti, že když není lékař jako lékař, tak by asi bylo velmi naivní tvrdit, že piloti jsou výjimkou.
Totiž - tak jako má každá profese své nemakačenky, hlupáky a flinky, proč bychom ve vzduchu měli být svěřeni jenom samým Štrosmajerům, zatímco chvástalský Cvach aby ostrouhal? Vždyť on taky existuje, ne? (Těm mladým, kteří jmenná přirovnání nechápou sděluji, že na vysvětlování není čas, ať se zeptají staršího kamaráda nebo rodičů. Berte to jako můj příspěvek ke zlepšování mezilidské komunikace, k utužování rodinných vztahů.)
Za nic bych nechtěl být v kůži pilotů a v letadle bez nich jako pasažér zvláště. Považte – se svými kolegy studovali, kamarádili se, chodili za holkama i na pivo, vědí tak o sobě kde co a pak se od nich nechejte vynést do oblak, svěřte jim sebe samotné i s rodinou! Mezi sebou si to neřeknou, ale vzájemně si o sobě zjišťují, kdo letí kdy a kam a koho neznají, o to víc si ho proklepnou.
Zatímco obyčejný smrtelník si vybírá dovolenou z katalogu, ti nejsvědomitější, tedy piloti, podle trasy svého leteckého favorita. Jak potom vysvětlují svým manželkám a přítelkyním, že už potřetí za sebou poletí zase na Malorku, zatímco vysněné Turecko stále čeká, nemusí být vždycky zábavné.
S odpovědí, že je to proto, že jedině na pilota Karla je maximální spoleh a v jejich termínu lítá Turecko ten největší lempl ze školy, by své nejbližší způsobil nejspíše akutní paniku i hysterii zároveň a trvalý vznik fobie z létání zcela určitě. Ikdyž…taky možné dovolenové řešení. Nemluvě o tom, že následné informační kamarádkovské sdílení by důvěře v letectví neprospělo už vůbec.
Co o tom všem my, obyčejní smrtelníci víme, že jo? Tedy, čtenáři tohoto příspěvku už vědí. Jejich minulost neznalosti dokazuje většinové chování pasažérů v letadle, jehož jsem byl svědkem. Jak pochybovačně se zachovali při letuščině sdělení, že nám přeje příjemný let s kapitánem Hrůzou. A jak naše reakce nebyla při zpáteční cestě o nic vřelejší, kdy jsme letěli s kapitánem Třináctým.
Jak nefér je vyvozovat cokoli z významů slov, by nám nejlíp mohli vyprávět třeba právě piloti. Jak se jistě zdárně dovtípíte, naše starty i přistání byla v obou případech hladká, takže je dosti pravděpodobné, že jsme měli tu čest s nejlepšími kapitány na světě. Anebo nesmírné štěstí s těmi nejhoršími?
Závěrem dotaz pro potřeby všedního dne: jak dobře znáte svého strojvůdce nebo řidiče autobusu? :-)
