Přesně tohle napsala do diskuze pod jeden delší blog paní Helena K. a já ji odměnil mínusem. Žensky intuitivním způsobem odhadla, že jsem to byl já a prý nevím, co je to vtip. Tento adresný fakt uvádím jenom na ukázku, ...
problém tak berte jako nepochopený případ jeden z mnoha, protože pod blogy jsou denodenně spousty podobných nedorozumění. Každému je snad jasné, proč je tomu tak. Na vině je neznalost diskutérů, na což nejvíc doplatí zelenáč - příživník mezi ty komunikující, kteří se už znají a baví se na své chápavé vlně, tedy po svém. Nepotřebují smajlíky, protože oni svůj způsob dorozumívání, svou ironii, už chápou.
Uvědomme si ale, čím vším nás na rozdíl od slova psaného obohacuje řeč, poslech! Hlasitost, barva hlasu, intonace, a když k němu přidáme ještě i možnost vjemu zrakového, je proti tomu napsané cokoli naprostým břídilem. Písmenka, slovo, věta, odstavec, článek, mraky stránek, pořád je to písemné nicneříkající kvantum o tom, jak přesně autor informaci zamýšlí. Snad jen částečně by pomohlo, kdyby tak jako noty pro hudbu, existoval by větný notový zápis. Ale odtud je to přece už jenom krůček ke smajlíkům, tedy k pomoci daleko jednodušší!
A proto je tu pro nás do diskuze připravená jejich široká nabídka. Používejte je! Neublíží, nepokoušou, a ikdyž některé nevypadají příliš vábně, ba dokonce až zuřivě, nebojte se ani toho nejděsivějšího. Díky nim nebude zbytečně docházet k nepřesnostem, nedorozuměním, trapným omylům. Ovšem pozor! Jejich hlavní uplatnění je v diskuzích, do blogů patří opravdu jenom výjimečně. Snad jen tehdy, není-li zbytí, nepodaří-li se pisateli popsat názor či myšlenku tak, že si není pochopením ostatních zcela jist. Rozumíme si? Bude to tak lepší?
Blogerů přibývá i ubývá, ale ať už misky vah stoupají či klesají vlevo či vpravo, pořád nás bude hodně na to, abychom se někdy všichni dostatečně poznali, chápali. Různé povahy, jiné myšlení, žádný až černý smysl pro humor, vždyť ke konverzaci se nabízí tolik možností! Bylo by tak škoda osočit někoho za hlupáka jenom proto, že on neví, jak to myslím já, když mi přece rozumí už tři jiní. Vždycky tak mějte na paměti ten propastný rozdíl mezi poslechem a psaným slovem bez smajlíků.
