…na blížící se termím splátky Vašeho povinného pojistného ručení, daně z nemovitosti, zaplacení internetu, - doplňte si své cokoli. Ano, je v zájmu obou stran mít ve splátkách pořádek, ale i tak posílání upomínek předem nejsem
nakloněn.
To proto, že v dnešní přetechnizované době má upozorňovací funkci téměř každý mobil nebo tablet. A když ne, pořád tu ještě je starý dobrý kalendář, když už není spolehnutí na vlastní mozek nebo na manželku. Také proto jsem proti, že předčasně poslané avízo je vůči adresátům ponižující. Neviďte v tom jenom namyšlenost těch, co si to myslí, vždyť i ten nejarogantnější jedinec někdy něco zapomněl a ví o sobě, že není neomylný. Zkusme však předvídat reakce protipólu. Těch, kteří mamánkovská upozorňování vítají, ba co víc, jsou jimi nadšeni. Zpohodlní tím, a co když si na ně časem zvyknou až tak, že si stěžovat budou na to, když na něco zásadního upozornění předem nedostanou a důležitou splátku nebo termín tak prošvihnou. Inu jak se říká, pro dobrotu na žebrotu.
Ale dejme tomu, že upozorňovací činnost se dá pochopit tehdy, kdy je včasné splácení či dodržení požadavků v zájmu obou stran a jejich zdržení by přineslo nepříjemnosti pro oba. Připomínači tím prokazují dobrou vůli, ale jak tvrdím, aby se k nim jejich dobro neobrátilo zády.
Co mi ale hlava nebere už vůbec je to, že účastníkům se předem ozvala společnost organizující lékařský seminář i tehdy, kdy už měla zaplaceno! Přitom jí vlastně mohlo být úplně jedno, kolik platičů se na seminář dostaví, když měla ode všech zinkasováno. Dozvěděl jsem se od ní, že upozorněnku posílají proto, že předtím jim běžně nedorazilo 10 % zapomnětlivých zájemců – a považte, lékařů a sester! Mimochodem - žen bylo na semináři podstatně víc. Ze strany trenčínské Společnosti RZP a.s. jde o lidumilství v tom smyslu, že informují co nejvyšší počet posluchačů, že jim jde o maximální šíření vzdělanosti, že se jedná o skutek čestnosti a férovosti. Jejich nesmírně dobrá vůle budiž jim ke cti!
Upozorňování, přesvědčování se, dožadování se ikstého souhlasu – jedná se o rozšířený nešvar všeobecně. Ano, je mi odporné potvrzovat něco den předem, dokonce i v den schůzky, když před týdnem souhlasím. Ano, během té doby se může přihodit cokoli co domluvu zkazí, ale dá rozum, že jedině měnitel by se měl ozvat a omluvit se!
Jakékoli chování, přístup, jednání, má své kořeny. A v tomto případě je tomu jak? Na tom, že je to o výchově, se snad shodeme. Možná v té špatné výchově, kdy si rodič nechá líbit ignorující chování dítěte. Dvakrát se mu řekne, že má jít ke stolu večeřet a ono nic. Pak rodič zařve a až pak dítě poslechne, protože si řekne aha, tak teprve až teď je to vážné. To já bych už nekřičel. Až by se dítě k večeři ke stolu po čase došouralo, dozvědělo by se, že má smůlu, protože na pozvání nereagovalo včas. Z jednoho hladu ještě nikdy nikdo neumřel (kromě diabetiků.) A věřte tomu, že pro příště si dítě už při první pobídce sakra uvědomí, jestli hladovět či nehladovět, jestli slyšet nebo neslyšet. Do života se tak naučí mít pamatováka na první termín, na první dobrou.
