Posedlost počasím

Valí se to na nás ze všech stran. Z radií, z televizí, od lidí z reálného dosahu, z venku! Jaké bylo počasí, jaké je, jaké bude počasí, že sníh napadne, ale jenom někde, pak zas roztaje, ale jenom tam, kde byl. Co všechno ti

ohromně vtipní moderátoři z rádií nevymyslí. Jako by nestačila předpověď čtyřikrát do hodiny, k tomu navrch dopravní informace o problémech na silnicích, dokonce s dovětkem, že na ledu a sněhu to klouže. I na to mají mediální všeumělové svoje: uvědomělou radu, abychom chodili a jezdili opatrně. No jo, ale co přesně obnáší opatrná chůze a řízení, se už nedozvíme, protože podrobnosti do repertoáru jejich úzkoprsého tlachání nezapadají.

Takže jaká je realita? Žádné konkrétní rady ohledně dodržování jízdních rozestupů, pozornosti, brzdění co nejméně a když už, tak přerušovaně, stručný výklad školy smyku se nekoná. Jen jezděte opatně! Toto rozebírat a probírat, omílat pořád dokola by se mělo, to by pomohlo, ale když mají moderátoři patent jenom na tlachání o ničem, to je s nimi pak těžké. Na osvětlení by si museli pozvat odborníka, kterému by stejně nerozuměli. To se spíš od nich dočkáme poučení, jak se máme do zimy oblíknout, názorné ukázky, že když mrzne, voda zamrzá, nebo popisu toho, jak oškrabat námrazu na skle auta. Tímto díru do všeobecného vědění fakt neudělají. No, je to sice fajn a svým způsobem i přínosné, že o nás má taky někdo starost, ale když nebudeme venku v pěti stupních v tričku celý den, o život bojovat nebudeme. (Doufám, že mě nenapadne žádný otužilec.)

A když už náhodou nějaká mediální sélebrita, zaplo-zblblo Láďovi Hruškovi aspoň po kolena sahající, v sobě probudí šedou kůru mozkovou a řekne, aby všichni řidiči zpomalili, slyší na to nejeden blbeček z Hané či Polabí, který dupne na brzdu, a po suché silnici se vleče jak s hnojem, i když do zasněžených Jeseníků nebo Krkonoš to má sto kilometrů. Jenomže jsou i tací dobrodruzi, kteří na mimořádně prospěšné mediální rady nedbají a jedou se za orkánem či deseticentimetrovou kalamitou podívat, povětrnostnému riziku vstříc i nedozírné dopravní koloně navzdory. Tak si vyberte. Kdo je kdo? Co potom má smysl, ptám se? Cokoli, co vyjde z rozumného mozku, vychází mi jedině.                

Kdo soudnostně pochybuje, může si vypomoct chytrými knihami. Vědomě píšu chytrými, protože: Ačkoli jsem ji neviděl, jen o ní slyšel, což známe z filmu, její existenci to nepopírá. Na mysli mám ne tamto, ale knihu na téma jak jezdit autem v noci. V rádiu padla dokonce i zmínka, že psaný výtvor je jediným toho druhu v Evropě. Tak tomu se už vůbec nedivím, protože stvořit něco takového, nenapadne obyčejného fífáka, ale jen zcela mimořádného debila. Kdyby se jednalo o brožurku místního formátu vydanou na Apríla, budiž, ale považte: co to ksakru je? O tom, že za tmy se mají rozsvítit světla, napsat poučnou knížku! A ještě ji vychvalovat v rádiu! K tomu se musí urodit hodně otřelosti!

Ale zpátky k počasí. Uvědomme si tu jeho vládnoucí povýšenost, za kterou bychom měli být vděčni, proti které bychom neměli bojovat, ale do nebes ji velebit! Za to, že se mu nedá poroučet, že nepřipouší žádnou diskuzi, že na rozdíl od náboženství, může být jenom jedno. Jen si představte ty rozbroje, kdy a kde má sluníčko svítit, kdyby to šlo naplánovat. To by nebyly bitky a hádky, nastaly by bouře a války, a to všechno jenom proto, aby zrovna nám vyšlo božské počasí na dovolenou. Počasí totiž a naštěstí není Bůh, kterého si lidé stvořili a upravili k obrazu svému.

Proto nechme aspoň to počasí na pokoji. Ať si celou zimu mrzne, nebo od prosince do března kvetou jabloně, ať si meteorologové lámou hlavy, rosničky si žbleptají své a já si o něm píšu, s tím vším nic nenaděláme. Vždycky se nám na něm něco nebude líbit, pokaždé nějak bude, tomu jedině se přizpůsobme.