Porucha řidičské tolerance

Od středních poloh Vysočiny konečně napadl sníh, a jak jinak, nadělal řidičům nemalé problémy. Zásluhou přinejmenším jednoho, který nevyjel „Hlinečák.“ Měl vůbec zimní gumy, byl to kamioňák, překroutil místní serpentiny? 

To jen tuším, co ale vím jistě bylo to, že následkem toho doprava v obci čtyři kilometry od místa činu na půl den utichla.

I když je velice pravděpodobné, že hlavní příčinou stojící kolony bylo dvacet centimetrů sněhu, vzpomněl jsem si na situaci asi měsíc předtím, tehdy na silnici suché, rovinaté. Jedu si to za autem po rovné silnici, která bude co nevidět zabočovat mírně doprava. Přede mnou dodávka, kterou jsem dojel, ale předjet jsem si ji netroufl. To řidič za mnou byl jiného úmyslu a rozhodl se nás oba předjíždět. Asi vidí líp než já, spěchá víc než já, je zručnější než já, má silnější vůz než já, pomyslel jsem si a hleděl si svého. Jenomže byl to okamžik, mžik v podobě náhlého uhnutí předjíždějícího auta doprava a vynoření se auta v protisměru. A když píšu mžik, odhadoval bych metr, víc ne, co auta dělil od srážky. Pravděpodobně by na ni doplatila i dodávka přede mnou, dost možná i já.

A v tom vás napadne – pitomec, pirát silnic, a třeba ještě nějaké to další nevlídné oslovení na pé, a s tím se nedá nesouhlasit. Jenomže jeho čin se dá zhodnotit i tak, že dopravní situaci neodhadl správně, nezvládl ji, a nemusí se vždycky jednat o zdrogovaného šílence.

Chyby na silnicích by se samozřejmě dělat neměly, čím větší, tím osudovější, ale jsme lidé a jsme omylní. Jsme živí tvorové, kterým občas přeskočí, nebo jsme jen ve špatné náladě. Jsme občas vytočení, nešťastní, naštvaní, zlomení. I když bychom v takovém stavu za volant sedat neměli, na náš aktuální psychický stav neupozorní žádná foukačka, stěr, ani odběr tekutiny, a tak sedáme a doufáme, že se z osobní sračky vyjezdíme. Třeba. Nebo taky ne.

A tak bych si dovolil upozornit, když už máme být tolerantní a sounáležití ke šnekům na silnicích, k začátečníkům, k seniorům, nebuďme lhostejní ani v ošemetných situacích, buďme vždy ve střehu, a tomu, kdo zrovna dělá chybu, pomozme, nenechávejme ho v tom, buďme solidární.

Ano, nebuďme zákeřní! Vždyť ujištění se o svém lepším já, zvýhodňování vlastního ega na úkor viníka, je nežádoucí až šílené! Poučení a výsměch na úkor zvládnutí situace, v které jde o život, mi připadá scestné, hloupé, patologické.

Vždyť ve zmiňovaném případě by stačil mírný úhybný manévr a zpomalení – nic z toho jsem u předjížděného řidiče před sebou neviděl. Zato paní v protisměru brzdila i očima a po zvládnutí situace rukama lamentovala o sto šest. Zapomeňte na troubení, tím dáváte najevo, že v zapeklité situaci máte čas i na něco méně důležitého. Snad jen jako upozornění vozidlu, které se žene do nebezpečné situace. 

Neodpustím si dvě rady na závěr: V zimě to na silnicích může klouzat, proto mysleme na to, že čím méně kroutíme volantem, tím pro nás lépe, a rozestupy dodržujme takové, abychom dovedli bez ťukesu přibrzďovaně zastavit. To sice souvisí i s pomalejší jízdou, ale běda tomu, kdo pojede na přehledné rovince krokem! Toho já nemilosrdně předjedu, vytroubím a vybrzdím :-) A dám mu přečíst tento blog.