Také jste se setkali s tím, že někdy platíte za „děti“ zlevněné vstupné a jindy zas ne? To proto, že někde berou za směrodatný věk 10, jinde 12 nebo 15 let? Na kom záleží? Na libovůli provozovatele nebo existuje předpis, nařízení či pouhé něčí doporučení?
Z jednoho odborného testu si pamatuji, že když není na letáku uvedeno jinak, tak co se dávkování léku týká, už od dvanácti let se děti berou jako dospělí. Samozřejmě, že hmotnost v tom hraje také velkou roli, ale ta dvanáctka ji převyšuje. Věkový problém nerozlousknou ani nejednotné nabídky cestovních kanceláří, které věhlasně reklamují dětské slevy a vy jste nadšeni. Jenomže pak katalog otevřete a najdete tam dítě zdarma do 10 nebo 12 let, jinde zas, když máte štěstí, tak 15 nebo dokonce do 16 let. Je dítě s občankou v 15 letech ještě dítětem? Celkem logicky do 18 let, kdy už může volit. Nebo je hranice tak benevolentně široká, že dokud je vyživován nebo bydlí s rodiči, stále se jedná o dítě? Tak to jsem přehnal, vysokoškoláci dětmi rozhodně nejsou, ti rozhodně nemají dětské starosti, ti mají studentské slevy. Ačkoli - ne, nepřehnal. Vždyť kolik dospělých je stále ještě dětmi, že jo?
Proč se na to všechno ptám? Protože začíná sezóna výletů a to máte hrady a zámky, vstupy do jeskyní, muzeí, na koupaliště a nejrůznější výstavy, všude možně vás vítají cedulky s dětskými cenami. Jenomže kde je ta berná mince slevy? Ze zkušeností vím, že se dětský věk až tak přísně nekontroluje, ale třeba já jsem si loni se svým, ještě ani ne 15letým, ale už 180 cm vysokým synem vyžral u pokladen hodně nevraživých pohledů.
Tak se mi ani moc nedivte, jak jsem byl letos v únoru vytočený u pokladny aquaparku v Bruntále. Ano, v tomto roce, takže synovi už 15 bylo a nějaký ten centimetr mu také přibyl. Jdeme tam jako rodina, tedy i s 12 letou dcerou. Abych předešel možnému problému, u pokladny už předem hlásím, že chci tři dospělé lístky a jeden dětský.
„A kolik je dětem?“ paní asi neslyšela dost dobře.
„Vždyť říkám, tři dospělé a jeden dětský!“ a už to tvrdím dosti nevrle, protože tuším, že paní chce nejspíš postaršit dcerku, která se už decentním malováním zkrášluje. To se mi ale ještě nikdy nestalo, abych za rodinu platil všechny lísky dospělé a nechce se mi tomu věřit.
„Tak když to chcete vědět, tak 12 a 15. Máme je v občankách, nevěříte?“ povídám ne zrovna příkladně asertivně a začínám štrachat do kapsy.
„Takže dva dospělé a dva dětské,“ povídá ta paní s východním přízvukem naprosto klidně kolegyni a já vůbec nevím, co na to říct.
„Prosím?“ zmohl jsem se na toto jediné a stává se ze mě holoubek, kterému uletěly včely.
„No, jestli nemá ještě 16 let, tak pořád ještě platí zlevnění vstupné,“ dozvídám se zpěvně, měkce a mile, tedy tak, jak si vůbec nezasloužím. Ovšem instinkt sebezáchovy mi nařizuje si svůj kredit vylepšit, proto bezděčné a nevěřícné lapání po dechu rázem ukončuji a vyčkávám, až se mi dech zklidní.
„To teda, to se mi ještě nestalo,“ zadrhávám, nicméně nadšeně pokračuji.
„Aby mi někde řekli, aby mě někde opravili, že nemusím platit víc“ a málem jsem si z toho ukroutil krk.
Sice jsme tím ušetřili jenom 15 korun, ale i přesto. Jestli mělo být toto působivé gesto a celkově velmi nízká rodinná cena tím, abychom se tam zase vrátili, tak říkám jednoznačně ano.
Nejenom proto lpím chválu na bruntálský aquapark, kterému nechybí vůbec nic z toho, na co jsou zhýčkaní velkoměšťáci zvyklí, ba má i něco navíc. Rozhodně vám tu častěji sněží na hlavu, když si dáte venkovní kolečko v protiproudu a na tobogánu je to takový fofr, „až mi vlasy vlajó,“ kdybych je měl.
Tedy, i nadále nic proti Bruntálu, nic proti mému oblíbenému televiznímu sitcomu Comeback, kde se o něm v jednom dílu s nadsázkou dosti nelichotivě praví, Bruntál: nebrat! A byl to právě středeční opakovaný díl, kde je toto město vtipně ironicky ztvárněno jako místo, kam by obyčejný smrtelník dobrovolně vkročil jenom v pomatení mysli. O tom ale psát nechci, na to se musíte podívat.
Realita je však úplně jiná. Nádherný zámek, čerstvý vzduch, z okraje hor kousek do skutečných Jeseníků, příjemná procházka, avšak, jednu chybu přece jenom má: je příliš daleko. Přesto říkám: Bruntál určitě brát a rozhodně v něm skočit do vody.
