Nejkrásnější věc

Pohádka pro nezničitelné romantiky, ale zároveň i velká šance pro ty, kteří doposud neronili krokodýlí slzy. Proto si vyzujte boty, vyhrňte kalhoty a neplavce prosím, aby si raději navlíkli vesty.

Byla jednou jedna princezna, které nikdo neřekl nijak jinak, než Skleněnka. To proto, že ze všeho nejvíc měla ráda samé lesklé a třpytivé věci. Sice už měla věk na vdávání, ale žádný z nápadníků se jí doposud nezamlouval. Král s královnou byli ze Skleněnky nešťastní, tolik by chtěli vnoučátko, a tak na svoji dceru neustále naléhali. Ta se nakonec nechala slyšet, že si za muže vezme jenom toho, kdo jí přinese dárek, který se jí bude nejvíc líbit – tu nejkrásnější věc.

O tom se dozvěděl i Honza z blízké vesnice, kterému neřekli nijak jinak, než Foukálek. To proto tak, že pracoval ve sklárnách, kde ze žhavého skla vyfukoval nádherné sklenice, vázy a nejrůznější ozdobičky. Protože se mu Skleněnka hrozně moc líbila, rozhodl se, že jí vyrobí tu nejkrásnější vázičku.

Pracoval ve dne v noci, pokoušel se o výtvory roztodivných tvarů co nejblyštivějších a při tom všem, mu pomáhala jeho kamarádka Anička, které však nikdo neřekl nijak jinak, než Ozdůbka. To proto, že to byla právě ona, kdo uměla ze všech nejlíp skleněné výrobky vyzdobit. Honzovi pomáhala ráda i přesto, že věděla, pro koho a proč se tak usilovně snaží. Měla ho totiž velice ráda.

Po dlouhém úsilí nakonec přišel den, kdy se Foukálkovi podařilo vytvarovat ojediněle překrásnou vázu, kterou Ozdůbka přenádherně okrášlila. Princezna byla tou skleněnou nádherou až neskutečně ohromena a právě ji označila za tu nejkrásnější věc, co doposud spatřila.

„A to jsi ji vyrobil celou sám?“ zeptala se Skleněnka a Honza, v nesmírně opojném nadšení, svoji velkou pomocnici zapřel.

„Tak tedy dobrá Honzo, budeš to ty, kdo si vezme princeznu za ženu!“ rozhodl sám pan král a chystala se svatba.

Honzova radost neznala mezí a protože princezna toužila po jeho dalších a dalších nádherných vázičkách a skleničkách, rád jejímu přání vyhověl. Společně s Aničkou tak pracovali každý den téměř až do noci, aby bylo skleněného blýskavého štěstí na svatbu co nejvíc.

Avšak, čím víc se blížil den svatby, Foukálek si začal stále jasněji uvědomovat, že Skleněnka netouží ani tak po něm, jako po jeho výrobcích, že by si přece měli více povídat, navzájem se poznávat, být spolu. Nejvíce času ale trávil s Aničkou - Ozdůbkou, která mu i teď se vším oddaně pomáhala. Tím spíše ho trápilo, že o ní princezně Skleněnce neřekl, o to víc mu připadalo, jak je mu s Aničkou dobře a že mu to vlastně tak ani vůbec nepřipadá, že to tak prostě je, že si den bez ní nemůže vůbec představit!

Další dny se však vůbec nezměnilo, stále se tím vším jenom trápil. Avšak svatba se oddálit nedala, Foukálek se musel konečně rozhodnout.

„Pane králi, já si vaši dceru nevezmu!“ prohlásil a všichni kolem se podivili.

„Jak to, že nevezmeš? Dal jsem královské slovo a nic neplatí víc!“ nemohl tomu král uvěřit.

„Lhal jsem! Řekl jsem, že nejkrásnější věc jsem vyrobil sám, ale pomáhala mi Anička, bez které bych vázu tak nádherně vyzdobit určitě nedokázal.“

Král se chvíli radil, aby dal nakonec Honzovi zapravdu.

„Inu, když je to vskutku tak, na lež královské slovo neplatí. To proto, že královskému slovu je rovna pouze pravda.“

Princezna si jenom posměšně povzdychla, ale hněvala se jenom chviličku. Když jí Honza ujistil, že to, co s Aničkou vytvořili, si může nechat a navíc bude rád, když všechno poslouží jiné svatbě, odpustila mu i ona.

Honzovy první kroky tak nesměřovaly za nikým jiným, než do vesnice za jeho věrnou pomocnicí, Aničkou.

„Jak to že jsi tady? Máš se přece ženit!“ překvapilo ji.

„Měl jsem se ženit a taky že se ožením. Jenomže s někým jiným, Aničko!“

A protože se Honza chlapácky uculoval, objala ho tak, jak se objímají jenom ti, kdo se milují.

„Uvědomil jsem si, že to, cos pro mě dělala, by pro mě žádná jiná neudělala. Tedy určitě jenom ta, která mě musí mít hrozně moc ráda. A tou jsi jedině ty, Aničko!“

Ono je to totiž tak, milé čtenářky, čtenáři, blogerky a blogeři, že když je nejkrásnější věcí pro toho druhého cokoli darované z lásky, nejkrásnějším vším na světě, je jedině láska!