Dlouho jsem váhal, jestli zrovna já si mám na tak důležitý úkol troufnout, ale rozhodlo to, že jsem ho našel. Ten nejnázornější ze všech, film, který ke vzniku jemu podobným poslouží přímo učebnicově.
Nemyslete si, dalo to pěknou fušku. Hledal jsem ho dlouho, trápil se ještě déle, vyseděl si hemoroidy, protrpěl a soužil se měsíce. A pak, jednoho krásného dne jsem ho konečně objevil – film Superžralok! Už samotný název díla je odzbrojující a svou délkou hodinu a dvacet minut se stal mým jednoznačným favoritem.
Základní pravidlo béčkového úspěchu tedy je: v žádném případě nepodcenit název a divákovu trpělivost. Tak schválně, porovnejte si: Netvor z hlubin ku Blízká setkání třetího druhu, Žralok v Benátkách – Intimní detaily, Pes fotbalista - Den pro mou lásku. Cítíte ty rozdíly? Jestli ano, můžeme pokročit k úvodní scéně správného béčáku.
V ní se rozhodně nepřipouští žádné náznaky či jiné pokusy vedoucí byť jen k nepatrnému přemýšlení, což by filmu okamžitě zmařilo zamýšlený punc kvalitativního zařazení. A to prosím nepodceňovat, protože co je pro béčák vůbec to nejhorší, je divákovo tápání o druhořadosti.
Jít hned na věc, bez tajemství a s dějem žádné počáteční cavyky, to je oč tu běží! Vykreslení charakteru postav? Zapomeňte! Nástin děje? Gradace v závěru? Nebo snad překvapivá poenta? Nic z toho a zchlaďte si hlavu!
Hned první minuty Superžraloka vám přesně odpoví jak na to. Tanky na pláži, tak tomu říkám vstup vskutku impozantní! Dvacetitunové kolosy pohybující se na písku tak, jako by byly z papíru. Nikde po nich nezůstává žádná stopa, natož aby se bořily. Ocelová děla jak se při sebemenším pohybu houpou jak oběšenec ve větru a při výstřelu naivně zažehávají, až je s podivem, že nevzplanou. Váš smích nezachrání ani občasný střih na hysterického tankistu uvnitř v rozměru detailu fotky na občanku, neboť se nesluší, aby znalost papírového interiéru přiměla diváka k smrti smíchy. A tragikomedie je to, oč béčkovým tvůrcům nejde ani v nejmenším.
A na cože se to vlastně střílí? Na superžraloka přece! A je vám doufám jasné, že to není žralůček ledasjaký, ale takový, kterého zásahy z děl a kulometů jenom poškrábou, ba co víc, rybička umí nejenom rychle plavat a hbitě chodit po poušti, ale dokonce i lítat. Pilot vojenského vrtulníku by o tom mohl povídat…tedy, kdyby chudák ještě mohl.
Na sledování dalších naivních bojůvek jsem neměl nervy, proto film v pěti až sedmi minutových sekvencích posunuji dál a měl bych příšernou smůlu, kdybych snad o něco podstatného přišel. Zasekávám a zláká mě výskyt sličných plážových bárbín, které i přes veškerou přítomnost vojenského arsenálu a maglajzu kolem, neměly o přítomnosti mořského patvora nejmenšího tušení. Také nedaleké přímořské městečko stále žije svým běžným životem. Ke žvanci žralokovi samozřejmě nejdřív poslouží herečky ty nejtalentovanější, zatímco ty méně nadané si před zchlamstnutím neodpustí herecko-hysterickou etudu: úděsný výraz žralokovi tváři v tvář ne méně než pětivteřinový a následný rychlonohý úprk teatrálně obohacený dvojím žalostným spadnutím. Následuje žralokův dekapitační ohryz, křup, křup a jedno sladké mňam. Nechť jim je země lehká, nebo spíš žaludek jejich rozporcovaným torzům.
V žralokově chřtánu tak skončí nejedna bikinová panenka a aby jí nebylo smutno, tak i nejeden fešný mládenec. Je spodivem, když ve filmu lidé mizí jako rostou po dešti houby a nikoho to nezajímá, nikdo je nehledá. Učiněná vyšetřovací žeň vražd v Midsomeru, leč tady se lidské ztráty zásadně neřeší. Veřejnost jako by nebyla, média jako by neexistovala.
Nedivte se, na zbytečné detaily není čas, do hodiny dvacet musí být hotovo. Šikuje se armáda, nejtajnější a rozhodující útok zůstává veřejnosti i nadále utajen. Na scénu přichází zbytek nezničitelných tanků a netřeba měnit ani úspěšné plážové prostředí. A že se začnou dít opravdu pěkné věci – objevují se další a další k sežrání pohledné Pamely, dělostřelectvu urputně pomáhající a to si fakt nevymýšlím. Nakonec superžralok nějakým nedopatřením vybouchne a kdyby nebyla poslední rána jako hrom, žeh největší a rozmetený obsah jeho žaludku detailně i časově nekonečný, divákovi by se hnula žluč velkým zklamáním.
Dále bych podotknul, že jsem rozhodně nevyčerpal všechny zásadní scény, které béčkový film dělají filmem jedinečným. Další typické momenty proto jen okrajově nastíním. Krvelačnému monstru versus hlavní polonahá sexy hrdinka dojde v tváři v tvář likvidační jedová šťáva i ustavičně chrlící ohňový napalm, kterým až doposud otravoval a zpopelňoval své protivníky jako na běžícím pásu. Znenadání, uhranut láskou, zapomíná i na své zlověstné tesáky, které si až do oné milostné chvíle o kosti nebožtíků hravě brousil a překvapivě se vzdaluje pryč. Rychlost obrovských kroků desetimetrového monstra však zásadně nikdy nekoresponduje s klopýtajícín útěkem lidiček pět metrů vzdálených, kteří raději než okamžitý útěk, volí a marní drahocenný čas ztrnulým pohledem na blížící se příšeru.
Kdyby snad někoho překvapilo skákání do bažin a vod s následným vylézáním v čistém a suchém oděvu, pro fajnšmekry tu mám libůstku v podobě příchodu do jeskyně v jedné a pobyt v ní v úplně jiné blůzce. Ne, žádný kufr na převlečení nebyl, po ztroskotání na ostrově obvykle není vůbec nic. Avšak v takových případech nejenom Čech má šikovné ručičky a chytrou hlavu, ale i zahraniční ztroskotanec dokáže na pustém ostrově najít ropu, v laboratoři plné zkumavek vyrobit benzín a získat elektrický proud k tomu, aby se v jeskyni svítilo žárovkami. Takže uvěřit tomu, aby trosečníci, stále plni sil, aniž by pozřeli jediné sousto, v rekordním čase postavit na zpáteční plavbu div ne parník velikosti Titanicu, je pro otrlého sledovatele jenom očekávaná maličkost. A to jsme ještě neprobrali kvalitu trikových scén, které nedosahují ani úrovně Zemanovy Cesty do pravěku z roku 1955 a při život zachraňujícím útěku zcela zbytečně zdlouhavé a nemístné výkřiky typu: Rychle všichni musíme pryč, nebo si nás ty příšery dají k večeři.
Vskutku roztomilé, úsměvné, zábavné, když nemá divák vysoce přemýšlivé nároky. K laskavému pochopení nakloněné rozhodně víc, než filmy úchylné, kde se to s prdy, sračkami všeho druhu, erotickými ohavnostmi a jinými zvrácenostmi jen hemží. Nikdo mi tak nevymluví to, že dnes si může film natočit a kafrat do něj prakticky každý a zvláště do těch spodinových žumpózních se nemusí ani závratně investovat.
