Že nevíte jak jednoduše ochránit převislé muškáty před bouřkou a krupobitím? Na muškáty jedině - konstrukci s paraplíčkem povinně! Všechno vysvětlím a k tomu bohatství se také dostanu. Kolem revolučního roku 1989 za mnou přijela kamarádka až z Austrálie.
A takhle nekompromisně dopadnou vaše muškáty po každé bouřce bez deštníčků.
Pozval jsem ji do restaurace a mohl to ode mě být tah přímo geniální. Mohl, jenomže nebyl. I přesto, že právě tam mě obdarovala myšlenkou jako hrom! Jenomže to byl takový dar – nedar, nebyl jsem na něj vůbec připravený. Proto se taky toho dne žádný novodobý potlučený Newton sedící pod jabloní nekonal. Já byl tehdy mladý, hloupý, nechápavý, nedošlo mi to. Ale k věci.
Katka si totiž objednala pivo a limonádu a když si nápoje do třetí sklenice míchala půl na půl, šel jsem do kolen. Že jsou v Austrálii padlí na hlavu jsem do tehdy vnímal jako průměrně vydařený vtip a zatímco ona pro mě byla barbarkou, já si před ní se svou Colou připadal jako všeznalý světoběžník. No považte, míchat spolu nahořklé a sladké! Kdo by to byť jen zkusil! Ze zvědavosti jsem se od ní napil a neobvyklá směska mi docela chutnala. Přisuzoval jsem to ale tomu, že mám hrozně rád jakékoli sladké, že jsem divný jenom já a kdokoli jiný by kombinační nápoj jednoznačně odsoudil.
Už asi tušíte, kam mířím. Tam, že kdybych zrovna nestudoval, kdybych víc přemýšlel a domýšlel, věřil si a věděl jak na to, mohli bychom všelijaké ty ovocné plechovkové, lahvové i velkoplastové pivní Cooly – Lemoony a Grepy pít už přes dvacet let. Třeba, možná, kdyby, snad, takže z toho zákonitě vzniklo jedno velké nic.
Od té doby však uplynulo dlouhých 22 let a nedávno jsem měl prozíravý sen, jakoby to přišlo zas! Že by nápad? Bylo zrovna po ošklivé noční bouřce, kdy se nám na parapetech v truhlíkách polámala asi polovina muškátů. Žádná velká škoda, říkáte si, maximálně pár desetikorun, to jo, ale nepodceňujte armádu našich početných zahrádkářů, pracovité důchodce, téměř všechny manželky, ale i sezónní lovkyně květů nejrozličnějších tvarů a barev, ať to stojí co to stojí. Ano, už dlouho je svět o byznyse, jenom v komunistických zemích se tomu předlouho říkalo boj proti imperialismu plněním pracovního plánu nad 100 procent.
Naprosto přesným součtem přibližných počtů mi z toho vychází, že kolik rodinných domů krát nejméně pět muškátových truhlíků a čtyři sazenice v nich. Takže co navrhuju? Deštníky pro převislé muškáty a nesmějte se tomu! Neříkám olympijské holínky ani pláštěnky, opravdu mám na mysli jenom takové malé deštníčky!
No divili byste se, za co všechno jsou zákazníci ochotni utrácet! Jen tak namátkou: Noční krém, denní krém, krém na vrásky, krém na víčka, krém na bebíčka s matláním pozlacenou lžičkou do kafíčka a stejně je na všechno nejlepší modrá Indulona! Moje a možná, že už i vaše novinka, mi však do krémově směšné kategorie rozhodně nezapadá. Má totiž smysl.
Komplikovaně a ve shonu truhlíky s květinami před bouřkou schovávat a pak zase pracně vracet? Nikoli! Vidím to před sebou naprosto jasně! Do truhlíku pohodlně zasunete jednoduchou lomenou čtyřtyčkovou konstrukci se stříškou nad převislé muškáty. Před deštěm do hlíny v mžiku zarazíte, po krupobití lehce vytáhnete. A jaká byla pro vaše muškátky bouřka? Kdyby mohly, rozkvetly by se pro vás dvojnásob!
Laciné květinové chrániče pro dvě, tři průtrže mračen, ale i bytelnější na bouřek deset. Možnost výběru, tak jako ve všem. Dokonce i pro nerezové s odtokovým žlábkem a okápkem s doživotní zárukou pro chamtivé mamony by se marnotratný výrobní nadšenec mohl najít.
Tak jak? Kdo všechno se toho ujme? A hlavně: který výrobce mi pak dopřeje desátek? Tímto si svůj sen naprosto regulérně blogersky patentuji :-)
