Je teplý letní den, vracím se z koupačky k autu, když v tom mě náhle postihne nutkání. K autu to mám už jenom pár metrů, nebylo co řešit. Pro tyto případy, a že jich už bylo, vozím v autě toaleťák.
Beru ho a uháním s ním k nejbližšímu vhodnému místu, ke vstupu do opuštěného lomu, nedbaje přetržené zákazové pásky a písemného upozornění. Vždyť co, nejdu tam přece krást nebo vyvádět bůhvíco, jen se tam chci o nejbližší kámen pohodlně opřít a vykonat potřebu v cuku letu.
Tak se i stalo a ještě něco navíc. Taky jste už někdy byli v nesprávný moment na nesprávném místě? Že ano? No, a zrovna v okamžiku, kdy z onoho znesvěceného prostoru spokojeně vycházím, mě zahlédne ze silnice asi dvacet metrů daleko právě projíždějící policejní hlídka. Mohla pokračovat dál, samozřejmě, jenomže ona to otočila a jela si mě vychutnat. A že byla sakra akční! Prudkým zabrzděním mi zatarasila cestu, až se z písku zaprášilo. Chyběl už jenom výstup svižným parakotoulem vpřed se záklekem se zbraní v ruce, doprovázený výkřiky jste obklíčen, vzdejte se! Ale nestalo se tak, to bych lhal. Oba policisté vystoupili elegantně a zajímalo je, co jsem dělal tam, kam se chodit nesmí. Se zbytkem toaleťáku v ruce mi chvíli trvalo, jak odpovědět co nejslušněji.
Pobrali to, ale museli se jít přesvědčit. V bezpečné vzdálenosti zastavuji s tím, že dál si už netroufám. Oni šli neohroženě dál, asi metr od místa činu zastavili i oni. Nakloní se - koukají, zkoumají, uznají, že to by mohlo být. Jenomže ten hloubavější podotknul, že to by mohl říct každý, že je to jeho, to se přece jen tak pohledem poznat nedá.
Aha, dochází mi - takže o co tu jde? Vždyť oni neřeší porušení zákazu vstupu, ale vysvětlení toho, jim jde hlavně o to, jestli jim nelžu. Zamyslel jsem se a nabídl, ať si odeberou vzorek, analýza DNA jim můj produkt potvrdí. Nějaký chytrý, ne? řekl už nevím který, ale obočí navrch hlavy vylítlo oběma. Pak se ten menší nad neprobádaným a tudíž problematickým lejnem sklonil a pravil, že to není potřeba, že stolice ještě zapáchá, tudíž je čerstvá.
Ten druhý, aby za kolegou ve vnímavosti nezaostal, mi vytknul znečištěné kousky papírů, na což jsem reagoval pokrčením ramen a tím, že do měsíce se s tím příroda vypořádá, a že když je tu zákaz vstupu, tak to snad nikomu vadit nebude. A kdyby snad někdo zákaz porušil, tak mu to jejich důsledností zcela jistě neprojde.
Dobře, dobře, ukončeme to tak, že pro tentokrát to zůstane mezi námi, ale ať už se to víckrát nestane, nezapomněli mi připomenout a já přitakal. Pak jsem dloubal nad tím, co přesně tím mysleli - jestli už nikdy nemůžu k opuštěnému lomu, nebo už nikdy nesmím položit kabel. Ale připouštím, že v jedné věci vinen jsem, provinil jsem se totiž porušením slibu, že to zůstane mezi námi. Mají holt smůlu, narazili na pisálka. A fotografa :-)
