No to zas někdo vymyslel pěknu věc. Vyrobiť blabol jakysi na temu kolo a ja. Tož mně se vybavilo, ale co už, nejenom vybavilo, ja už to měl všecko cele napisane. O tom, jak sedim v autě, před sebou sve kolo a jak pokažde uživam si te jizdy a kočiruju tim inštrumentem, volantem pravotočivym i levotočivym.
Tož to ale měli sofistikovaně řicť, že to ma byť akuratne cyklisticke pojednani, no ne? To sem zmerčil až na zaujaloch, gde už dvě povidky byly a o uplně jinym řiděni, od uplně jinych řiditek súťažaci o svych fajnych kolach a taky z jineho sedadla co je mi každe male a do řiti pokažde tlači, informovali. První povidka pojednavala o bicyklovom vyletě divčiny na fotbalovy zapas sveho přitele fotbalisty co měl nohu v gipsu a druha o tom, jak divka hodila koloveho smyka a vyvalil se ji nakup na silnici. Ta získala přitele až takymto teatralnym zpusobom, gdyž ji do košičku pomáhal zatulane brambory sbirať.
No co si ja o mně pamatuju, tak sem taky hodil držku gdyž sem byl eště maly, ale žadneho přitele sem tim neziskal. Enem nepřitele na zem povaleneho a krvave koleno s šumicym kysličníkem dukladně seznámeneho. Na rejžakove svědomite drhnuti bolestive rany mam vzpominky enem polovičate, pač padl sem do stavu bezvědomeho vyčerpani.
Ale toto kolečko, ktere se při jizdě furt giglalo tak a tak, mě neučinilo ve 12 rokach šťastnym dostatečně. Mělo i dvě mala kolca po stranach a to se mi nelibilo. Pry sem ale bouraval už z bicykloveho sedatka, gdyž sem pro pobaveni daval nohy do špic. Ale tyto jizdne karamboly, gdy sme se klatili oba, si už nepamatuju, bo sem byl eště slaboduchy i velmi maly.
Ale pak, po jedněch prázdninach gdyž sem vyrostl, povyšil sem na kolo skoro opravdicke. Ja chtěl velkeho favorita, no byla mi po někom věnovana eska třičtvrtečni, no možna i polovični. A s takym vehiklom, to musi uznat každy, sa zavody velke cyklisticke, natož přatelsky mezidětsky Zavod miru vyhravať neda.
Uspěchy tak přišly enem na poli opravarenskem. Z naši zavodni cyklisticke partyje ja byl nejmenši i nejmladši, tož ja spravoval každému defekt a trhal všeckym nohavice z řetěza, ktery pak na kolo i nahazoval. Ruky od bazmeka olejoveho zasviněne, no Popelka sem nebyl, mily pane. Favorita vysněneho sem se dočkal, až toho čtyřkoloveho i s original řidičakem zrobeneho.
Kromě toho mam i kolo trekingove, ktere použivam sice malo, ale taky někdy. To gdyž mam auto porouchane a do práce vlaky ani autobusy nejezdiju. Nebudu mlžiť a nic vam nalhavať, s kolom nejsu kdovijak přatelsky skamaraděny. Pneumatiky permanentně podhuštěne, brzda brzdi v klidu a když ma brzdiť při jizdě, tak svoju fukciu malo dostatečně vykonava. Taky přehazovačka furt cvrlika jako dybych tam daakeho umístěného cvrčka permanetně trapil. No není to moc velka parada na tym žlutym kole, co se mi na něm muchy, včely, komaři i jine opylovaci havěti jak na mucholapku permanentně lepiju. I šlapky su na ňom daake neforemne a poskakuju mi pod nohama jako na masaži gdybych byl. Taky při raznom zatlačeni mi řiditka posunom uhybaju tu nalevo, tu napravo a nechcu nazpátek ani gdyž jim slibuju rovnatka. Sedlo je mi tvrde jak šutr na skale už po štvrtym kilometru, tak to otačim a cestou dom sprintuju ze sedla rychlosťou pajdaveho ponocneho a silnicu šněruju jak z podnikového večírka nameteny.
A o tom všem ja mam pisať přiběh o kolu napinavy, usměvny, romanticky a kdovíjaky eště, nejlip sofistikovaně podany? Ale su rad že tyto podminky nesplňuju, bo k čemu by mi taka vyhra byla? Kolo nove neziskam, tak co. Enem jakesi cyklisticke komponenty pry na tuty nepostradatelne.
Brašnu? Na co mi je jakysi zipovy pytlik podramovy? Na ty moje 4x2 kilometry? A hustilka? Mám, ale na ty moje podhuštěne duše ju ne moc často použivam. Bych se na napumpovanym kole citil jak na dřevěnym trakačovi drkotajucim po kočičakach a co s nosičom na piti co se po takej jizdě neustale vybryndava? Na piti i koštovani mam hospodu a gdyž je nejhuř tak i kohutek domaci vyglgavam. Tričko? To musim vyhrať daaku suťaž přiblblu abych sa do trička vyhraneho obliknul? Stejně bude enem firmama počmarane a na tělo těsně lepive a pokožce textilně odpudive, že bych s nim vic než štyry schody stejně neudychal.
Jo a děkuju za vysvětleni toho propera s hairportom, pač ja nejdřiv čital heliport. Nuž ale to by mohlo byť viacej zajimave s helikopterou na kebuli, než s obyčejnou dirou pro haro. Ale to jedine ja nemam, to by nebylo marne. S dirou v hlavě bez culiku nechodi po ulicích exot jen tak ledasjak obyčajny. Pry ale nadej umira posledni, ale co ja vim esli i přes suťaž tuto literarnu, culikom dyskriminačnu. Takže si myslim, že vyhrať by měla taka nějaka Magda Vašaryjova co v Postřižinoch s kolom nebezpečno líce až ji z toho vlasy vlajó.
