Letmý pohled na titulek bulvárního časopisu (V. Dyk a T. Vilhelmová: Nalítla jsem sobci,) mě vyburcoval k upozornění nešťastníků, aby je ženská vypočítavost a namyšlenost tolik nepřekvapila a byli tak předem aspoň trochu varováni.
Hlavními hrdinkami milostných příběhů se špatným koncem však nemusí být jenom herečky a sélebrity nejvyššího kalibru, neboť z pouhého doslechu vím, že tyto zjevy se velmi četně rekrutují i z řad lidí naprosto obyčejných. O to víc je pak na mužské duši pociťována jejich nečekaná zákeřnost, přičemž neuvěřitelné manýry nevděčnic z lidu, by si zasloužily také nejeden tučný veřejný titulek.
O koho přesně se jedná? O namyšlené, sebestředné, nabubřelé, nesoudné, samozvolené pupky světa, přičemž to jediné, co umí, je nošení nosánku nahoru, buzerovat a parazitovat.
Na myšlenkové pochody žen, s kterými muži více či méně vycházejí, si lze do určité míry zvyknout a pousmát se jim, avšak tím nejtvrdším oříškem jsou právě ty nespokojenkyně, kterým se partner jednoho krásného dne, z ničeho nic znelíbí, omrzí je. Jenomže kdo může takhle jednoznačně vyřknout takovýto ortel? Opět jenom osoba pyšná, sobecká anebo na tvrdou zem upadlá.
Muž, jakožto stvoření techničtějšího nadání se smyslem pro to, že každý následek má nějakou příčinu, nota bene, když se jedná o rozpor po delším, v mužské mysli bezproblémovém soužití, se zákonitě ptá proč. Obvykle se dozví, že to mezi nimi přece už nebylo ono, že kalich nespokojenosti už přetéká hodně dlouho. V zápětí se na povrch nutkavě žene ženina přehlížející arogance: „ Co bych ti chudáčku asi tak měla ještě vysvětlovat, ty mi za to už ani trochu nestojíš.“
Muži, kteří už něco takového zažili, dál nenaléhají a chytře se co nejrychleji odporoučí za jinou. Dále se vyptávají jenom ti nezkušení. Také poprvé a naposled. Sice se logické příčiny nedopátrají, ale co je pro ně velmi důležité je to, že se hned poté i oni stávají velezkušenými a při další srážce málomluvnými až němými a co nejrychleji se odporoučejícími.
Zesměšňovací a urážlivá eskapáda, kdy je muž zepsut víc než pes, který vám z pekáče sblajznul chladnoucí pečeni, může začít. Ze všeho nejdříve se zcela konkrétní nešťastník natvrdo a naprosto konkrétně dozví, že sex s ním stál po celou dobu za hovno, že s takovým kašpárkem co má, nikdy nepředvedl ani malé divadlo. Když si muž dovolí oponovat, co tedy způsobovalo její orgasmová hlasitá šílenství, při kterých jí zmítající se hlava div neulítla a on musel její projevy přidušovat polštářem, dostane se mu lapidární odpovědi: „Ty jsi ale naivka, viď? My víme že vás to bere, tak to předstíráme, ne?“ No, možná by se zrovna tohle dalo věřit maximálně herečkám z povolání, ale copak ty ostatní?
Ženu osočování i nadále baví a neštítí se označit svého bývalého za sobce, kterému milostná předehra, kterou vždycky potřebuje, neříká zhola nic a slovo něžnost, také jakoby nikdy neznal.
V tom momentě překvapenému muži vypadávají oči z důlků, protože se mu vybavuje vzpomínka na jakoukoli, tedy i včerejší předehru, z které ho ještě doteď bolí ruce jako po přehazované s metráky uhlí. A cože ještě to říkala? Něco o sobectví a něžnosti? Cože? Zrovna ona, která k němu tolikrát přišla s prosíkem, že teď zrovna to na ni přišlo, ale hrozně spěchá, takže potřebuje maximální rychlovku? Jak je libo, pokaždé zněla mužova odpověď a tak stačilo jenom vyhrnout sukýnku. Kdyby měla po ruce stopky s alarmem, to si pište, že by je na vyšetřené tři minuty zapnula.
Sami vidíte, jak je pro popisovanou zrůdičku předehra pokaždé tak moc důležitá. Ale v žádném případě to není vůbec žádné protiřečení, dozvěděli byste se.
„Sám musíš uznat, že to ubohé milování s tebou nemělo budoucnost,“ mele si i nadále svou pravdu a muž se diví a diví, kde se toto všechno, ještě v té pohodové ženě ze včerejška, bere. Vždyť její domnělé rozumy se už ani uhádat nedají, snad jenom ukamenovat. Kdepak, teď už muž nemá sílu ani na připomenutí, že kvalita sexu přece záleží na obou zúčastněných stranách.
Vědoma či nevědoma si svého úspěšného ubližování, připomene cosi o sobci, skrblictví a nevhodném chování ve společnosti, kdy si dal nohu přes nohu a usmál se na hezkou servírku.
Muž si však vybavuje jedině to, jak své milované nosil květiny nejméně dvakrát do měsíce, utrácel za boty, řetízky a parfémy, kupoval hodinky málem i s vodotryskem, než mu z banky volali, že byl na jeho účtu zachycen naprosto matoucí pohyb s finančními praktikami doposud nevídanými. Určitě si mysleli něco o majitelově náhlé pomatení mysli nebo v tom lepším případě, jestli mu kreditka nebyla neukradena.
Leckterá z českých žen je zřejmě zlákána movitostmi hollywoodských hereček, které jsou obdarovávány výstředními dary v podobě mafiánských gangů nebo řetězcem obchodů věhlasné značky. To zcela individuálně, podle ženiny rozverné libůstky. A to zas pak jo, to se pak český muž za své skrblictví opravdu musí zastydět a nezbývá mu nic jiného, než přemýšlet o tom, jak se co nejrafinovaněji vehnat do politiky, kde pak z naprosto běžné provize odkloní miliony například na koupi koňské farmy i s žokejem Váňou dohromady.
Toliko o sobectví a skrblíkově povaze. Víc slov k tomu opravdu nemám slov, ale jestli by někdo z vlastní zkušenosti dovedl poradit, jak ty neukojené a věčně nespokojené mrchy usměrnit nebo snad dokonce změnit, dejte vědět.
Vykašlat se na ně a jít o dům dál? Taky řešení, jenomže ono jsou to bohužel stvoření většinou velmi pohledná a 360 dnů v roce se to s nimi vydržet dá, až jednou…zcela nečekaně…to přijde: „Doufám, že máš v sobě aspoň trochu charakteru a při odchodu si s sebou vezmeš jenom kartáček na zuby!“
