Jeho první láskou byla Klárka. Bohužel jenom v první až třetí třídě. Ve školních lavicích si stačili říct akorát to, kdo jakou doma používá zubní pastu, při hodině kreslení si půjčovat pastelky, a on si zlomit nohu, když za ní ze
schodů letěl jako blázen. Jako by mu zlomené srdce nestačilo! I tak to bylo nádherné období, tak překrásná a fajn byla Klárka Žalčíková, která se mu odstěhovala. Sice jen 40 km daleko, ale co je pro dospělého kousek, není v dosažitelných možnostech školáka ani na kole. Avšak nejvyšší holku ze třetí cé, černovlásku s krátkými vlasy z Chropyně, si vybavuje a vzpomíná na ni pořád. A nejen to.
Umanul si totiž, že když už, tak bude mít jedině takovou nebo jí podobnou! Takže asi takhle: Když si k sobě nějaký Eifel hledá spřízněnou žirafku, nikdo se za tím nepozastavuje, ale on se svými 170 centimetry se s namlouvacími potížemi potýkal pořád. Ne, že by mu chyběla drzost a odvaha, ale i u něj pohár trpělivosti jednoho dne přece jenom přetekl. Jeho umíněnost tak hodněkrát narazila, než pochopil, že spřízněné nalezení krásné a téměř dvoumetrové dívky s krátkými černými vlasy není v jeho případě, a v období dospívání zvláště, příliš reálné.
Po tomto prozření si řekl, že to zkusí trochu jinak a jednodušeji - začal hledat Klárky. Ať už jsou jakékoli, malé či buclaté, blonďaté nebo černovlasé, hlavně, když se bude jmenovat Klárka. Toto jeho rozhodnutí také budilo rozpaky, nicméně ho tento jmenný průzkum posunul o notný kus dál, někdy dokonce až do ložnice. Záměrně netvrdím, že až do postele se vším všudy, protože: Když jeho jediným kritériem pro výběr lásky na celý život bylo pouhé jméno, výslednou kvalitu mu to většinou nezaručilo.
Jen tak namátkou: Jedna se před spaním mazala krémem od hlavy až k patě, takže mu smrděla celá, druhá si přinesla na noční stolek půllitr šťávy, protože ji v noci budil pocit žízně, takže chodila nejméně třikrát za noc na záchod, třetí jako by od ní vášeň pro tekutiny odkoukala, neboť se nalívala kafem před spaním a v průběhu noci taky, protože jinak by neusnula, jak byla na kofeinu závislá, takže jí smrdělo z pusy. Čtvrtá adeptka spala v podkolenkách, protože jí zábly nohy, což ho šíleně odpuzovalo.
A když přece jenom s jednou přečkal noc, úskalí nastalo hned ráno, protože dotyčná se budila na čtyřikrát: 6:00 – prásk do mobilu a odloženo na 6:10. Další prásk a odloženo na 6:20 a zase, takže z postele se odporoučela až někdy po půl sedmé. Vzhledem k tomu, že mu stačil budíček na sedmou a vstávání vždycky zvládal na první dobrou, novinku v podobě pravidelného pětinásobného buzení, kterou ztrácel hodinu spaní denně, nerozdýchal. Marně se Klárce č. 5 snažil vysvětlit, nebo aspoň pochopit její budící orgie, ale pokaždé se mu dostalo odpovědi, že tak je zvyklá, že tak to potřebuje, tak jí to vyhovuje, a že on nadělá mnoho povyku pro nic. Takže konec, ale pozor, našla se i taková Klárka, s kterou bez úhony přežil ráno i celou noc!
Jenomže s ní byla potíž zase někde jinde, a sice během strojení se do práce. Už, už to vypadalo, že se přes nepříjemnost až tříměsíčního čekání na čisté prádlo ladně přenese, ale po večerním sprchování si stále jasněji uvědomoval, že docílit změny v Klářiné oděvně-prací zvláštnosti jednoduché nebude. Ještě, že čekací doba na sex tak dlouhá nebyla. Totiž, k tomu všemu mu osušku každý třetí den vyhazovala a měnila za jinou, navíc, aby v tom nebyla sama, tak zubní kartáček lítal do koše taky, třebaže jiného. I tady však problém nastat nemusel v případě, kdyby jednoho dne osušky a kartáčky nedošly, jenomže ony došly, ba co víc, čekal je nedozírný osud košil, trenkoslipů a ponožek.
Obrat v tomto období naštvanosti nastal, když uslyšel píseň Klára od skupiny Chinaski. Byl jako u vytržení, rozhodnutí bylo nasnadě. Uchýlil se k představám a snům, že s nimi mu bude nejlíp, tam problémy nebudou. Jako v tranzu si připadal, když v televizi spatřil Kláru Doležalovou při moderování s Markem Ebenem v pořadu O poklad Anežky české, pak ji zaregistroval jako zprávařku. Ale přece jenom, měla příliš dlouhé vlasy.
Vrchol blaha tak přišel o něco později, to když se na obrazovce objevila Klára Melíšková. Sexy hlas, krátké, černé vlasy, ta byla jeho, tu si vzít nenechá, tu už nikdo nepřekoná! Irina Arkadinová v Rackovi, Případ pro exorcistu, Modré stíny, Andělé všedního dne, Trapný padesátky, Dabing Street! Co role, to pecka, to milostný zářez!
A tak si s ní hoví, dopřává si klidu a pohody, nikdy mu nebylo lépe. Den co den, večer co večer, tak mu to vyhovuje, tak to má rád. Klára ho baví, s Klárou se směje, je s ní kdykoli se mu zachce, je pro něj vším. Ale já vám nevím, jestli je to zrovna takhle úplně správně. Sice mu už táhne na 60, své si zažil a užil, ale přece jenom… Možná by ke změně stačilo málo. Kdyby se mu ta jeho prvotina Klárka Žalčíková ozvala a on by prozřel. Viděl by sto šedesát zakrslých centimetrů výšky, po třech dětech strhaný výraz v obličeji, dlouhé, neupravené a šedivé vlasy. To jedině by ho z pohodlnosti mohlo vyléčit.
