Kambodža

Proč zrovna tam, slýchával jsem často. Takovou dálku a sám? Protože zrovna tam by se mnou nikdo nejel, měl jsem připravenou odpověď. Je to tam opradu o jeden až dva levely níž než v Thajsku? Nabízím dojmy s obrázky.

Můj třicetiminutový francouzský přítel, s kterým jsem se seznámil ve frontě na odbavení v Singapore tak, že se na mě pořád usmíval. Prý letí do Phnom Penhu na ryby a vezl si s sebou i prut. Pak mě odvlekl do kuřárny, kde kouřil. Protože jeho angličtina byla lepší než moje, na jeho každou druhou otázku jsem rázně odpovídal GATE C a přidal jsem do kroku. A protože se mi pořád tlemil, podezřívám ho, cože vlastně to kouřil a já čichal.  

To je Eda z Kladna. V baru a restauraci na Otres beachi v Sihanoukville tvrdě pracuje už 15 let. Protože by to měl na denní dojíždění domů docela daleko, je nucen přespávat v restauraci (přes noc) a u stolku číslo 9 (přes den,) noc co noc, den co den. Že je to Čech jsem poznal, když na malé kambodžské spratky, kteří lezli na kulečníkový stůl jadrně po našem zařval a přidal i dovětek, že stačí, když nám tu všude dělají bordel krysy. Eda hodně a vtipně mluvil, ale nic z toho vám prozradit nemůžu, neboť informace to jsou osobní a tudíž neuveřejnitelné. Mimochodem, všimněte si té úžasné asimilace – ještě dalších 15 let a Evropana byste v něm nenašli.    

A éto Dmitrij iz Rassiji. Seznámili jsme se na plavbě přes tři ostrovy, kde on se potápěl a já šnorchloval. Jak vidíte, Dmitrij je o týden víc opálenější než já, a dál je zajímavý už jenom tím, že není zajímavý ničím. Nechlastá jako devět Rusů z desíti, když hraje hokej, tak si při něm nepomáhá dopingem, a svou druhou ženu už nepodvádí. 

Zatímco já jsem vejral, tito pod vodopádem Kbal Chhey skotačící Vietnamci mě do vodních hrátek prostě vtáhli. K družnosti mě vábili takovým podivným gestem, o kterém nevíte, co si máte myslet. Je to odhánění nebo přivolávání? Stačilo popojít a hned bylo jasné, že to druhé, že z vodní tříště nebude snadného úniku.

Když jsem pak šel kolem jejich odpočinkového místa, vcucli mě k sobě podruhé. Byli velmi družní a pohostinní. Pozřel jsem s nimi 5 chobotniček, dvě asi langusty, tři kraby, nespočet krevet a škeblí, a ještě cosik, aby to všechno prolité pivem udělalo druhý den takovou stolici, která páchla, jako když se zvrací zelená.

Většina Kambodžanů umí anglicky tři slova: Dollar, Hello, How are you? takže když se někam chcete nechat odvézt, polepšíte si, když jim místo ukážete na mapě. Ale ani to není zárukou úspěchu, protože na motorce nebo tuk-tukem tu jezdí skoro každý a jejich místopisné znalosti jsou prachbídné. Že mi můj řidič nerozumí a vůbec nevěděl kam se mnou jede, jsem zjistil poté, když na moje ramenné zaklepání a stop please nikterak nereagoval. Pomohla až pořádná chlapácká rána do zad a jadrné české tak mi už do prdele zastav! naštvaně zařvané.

Zde názorně vidíte, že ani předem objednaný pokoj v hotelu s obrázkem bazénu s vodotrysky nemusí být zárukou jistoty. Ano, takové na mě čekalo překvapení. Tak v tomhle pískovém bazénu si těžko někdo zaplave, a nepřinutili mě tam zůstat ani pod příslibem slevy. Na to, že i kolem a uvnitř to vypadalo jako na staveništi, jsem už neměl odvahu vyfotit.