Kafíčko, zákusek, někde i chlebíček a k tomu schůzička. Ne, já to na takhle vysoké úrovni nezažil, já byl pionýr s odřenýma ušima, neboť se mi pionýrský kroužek časově překrýval s badmintonovým tréninkem, ale kdo ví, jak by to všechno dopadlo, kdyby…
Vždyť já věřil tomu, že v Sovětském svazu není násilí, vražd a dopravních nehod, já slastně naslouchal pohádkám o tom, že už brzy ve všech ukazatelích předeženeme ten prohnilý západ a budeme se mít několikanásobně líp. Jak já se nemohl dočkat toho, až v rozvinutém komunismu nebude v obchodech prodavačů a prodavaček, ale jen jakýsi zásobovací dohlížitel a regálista, aby bylo vždycky všude a všeho hojnosti. Vždyť přece každý z nás bude uvědomělý natolik, že si bude brát pokaždé jenom to, co potřebuje.
Utopie, utopie, vím. Ale zasněme se a pokusme se vžít do toho, jak by asi vypadala jedna taková schůze, kdy bychom opravdu měli exkrement co na práci.
Vážení přátelé, soudružky a soudruzi!
Když mě předseda výboru, tadyhle pan Tranďák, Karel Tranďák, viď Karle, požádal o to, abych v tuto dobu, kdy nám tající sněhová peřina poodkryje nejednu tamtu či onu nadílku, těch nezbytných výdobytků našich druhých největších přátel, tedy, abych jaksi pohovořil o tomto nelibě vonícím tématu, že, tak jsem ho s tím nejdřív poslal do… No nebojte se tomu zasmát, vždyť všichni asi víme kam, že. Tady jste přece mezi svými. Takže pokračujeme. Jenomže když jsem pak začal přemýšlet…
Prosím vás ztište se tam vzadu už, jo? Mi přetrhnete myšlenku a copak já tady sám bez ní? To už by tu místo mě mohl stát úplně kdokoli a povídat vám úplně neodborně kdovíco.
Takže, po tom mým přemý… No raději asi takhle, že jsem dospěl k názoru, že když jsem dostal ten úkol, to jako že mi byla dána stranická důvěra, že ho prostě musím splnit. Tak k tomu jsem sám dospěl. No a manželka mi pak řekla, … Ahoj Maruš! To je tamta, ta moje ve třetí řadě, zamávám, ano, teď zrovna se na mě usmála. Ne, ne, tak ani ne, to se mi jenom zdálo a vlastně se začíná šklebit. A dokonce mi cosi ukazuje, gestikuluje… Ne, tak ani to není to správné zamávání na pozdrav. No nic, tak právě ta, ještě jednou jí zamávám tak jak se má, to aby se už tolik nezlobila, … Tak a je to! Teď už mi doma vyhubuje jenom trochu. Snad. No, jsem optimista, ale stejně ji mám rád. Vy taky, že? Ne, tu moji, tu vaši přece! Tak teď jste se měli smát! Tak zase nic, tedy pokročíme v tématu.
Víte, často o tom přemýšlím,… No teď už se nesmějte, to už je zpožděné a už to neplatí. A podlízat mi to teda ne, to zrovna hned tady nemusíte. Ale ještě jsem vám vlastně neřekl co mi ta moje řekla. Víte, ona je sice jenom dělnice v nástrojárně a řekla mi asi totok, že jakýkoli stranický úkol se musí brát zodpovědně. Ano, takhle naprosto přesně to řekla a ještě to mi řekla, ať už smrdí anebo nesmrdí, mi kladla na srdce. A tak jsem se ho, jak vám tady všem dokazuji, náležitě ujal. Toho úkolu. To by bylo, to by totiž dopadlo, kdybychom nad svěřenými úkoly váhali, my, komunisti zvelebující socialismus a budující trvalý komunismus. Po vzoru Sovětského svazu, samozřejmě. Ale zpět k věci. K tamté věci, že.
To víte, mám i jiné důležité přednášky a ty se mi někdy popletou tak, že ani nevím jak, kudy a odkud „ztohoven“. Ale přesto mě lidi chápou a rádi poslouchají. A víte proč? Protože si uvědomují, že všechno souvisí se vším, jak to již řekl jeden soudruh jižní filozof, Pantha Rhei se tuším jmenoval. Ale to je jedno jak se jmenoval, ale co není jedno je to, co řekl. Tu nádhernou myšlenku, až si myslím, že ji stejně přebral od soudruha Lenina.
Cože? Cože? Ano, dobrá, čas nás tlačí, vím, vím. Že už budu muset končit? A zrovínka v tom nejlepším, právě teď, když jsem chtěl z dnešního dopoledního tématu vymáčknout to nejpodstatnější. Inu jak sami vidíte, vůbec není jednoduché splnit tak náročný stranický úkol naprosto dokonale. Jak říkám, strašně málo času jsem na to měl a přece jenom, a to si musím přiznat soudružky a soudruzi, a proč ne právě tady před vámi všemi, že ani já už nejsem nejmladší, což ke každodennímu kvalitnímu výkonu taky zrovna dvakrát nepřispívá. Navíc pod nátlakem to všechno všecičko ze sebe vyplodit v tak neskutečně krátkém čase a zároveň co nejdokonaleji.
Jistě chápete, že můj dnešní úkol byl opravdu nesmírně náročný a jestli nevěříte, zkuste si to někdy sami. Zasvěcovat někoho do tajů nejzáludnějších, povídat o tom, no však všichni víte o čem.
