Až velmi početná nelichotivá divácká reakce nad touto štědrovečerní pohádkou mě přinutila ji zhlédnout, a udělat si tak názor svůj. A jak nepřekvapivé, opět se tomuto davovému odporu vymykám. Tedy, ne že bych toto filmové dílo
velebil do nebes, ale tak masové zkritizování si rozhodně nezaslouží. Na několika příkladech ukážu, že televizní Štědrý večer mohl dopadnout ještě hůř.
Třeba to, kdyby novorozenec nebyl nalezen v žitě, ale v ječmeni. To pak chudák, další nalezenec v obilí, král Ječmínek! Nastaly by pletky s pohádkou a pověstí, a byl by z toho pěkný maglajz! Ten ostatně mohl nastat i v případě volání na Žiťáka. Jak podobné s voláním: Žiďáku! A co kouzelník Oves? Jenom to ne! Ahoj Ovsáku a ahoj Ovčáčku je nasnadě. Z obilí to u mě jednoznačně vyhrává Kouzelník Pšenice!
K hereckým výkonům: Tady bych si dovolil uvést, že herce nesmírně obdivuji. Nedozírnou měrou je to tím, že sám bych nezahrál ani trefenou kuželku nebo strefeného a zmrzlého Němce u Stalingradu. Proto skládám hold i výkonům Denise Šafaříka a Anny Kadeřávkové. Opravdu! Je to i tím, že nemám rád herce, kteří často přehrávají, například Postráneckého nebo Zedníčka, když přehrávané herectví pana Menšíka nebo Vlasty Buriana už tak nějak zlidovělo.
Denis je mladý herec, začátečník, a svým výkonem mi hodně připomněl také mladého Václava Neckáře v Šíleně smutné, kde mi připadá, že si vystačí s hraním sám sebe. Zajímavé, že na něj jsem kritiku neslyšel, snad proto, že za něj orodovala role i povolání zpěváka.
I tady výkon pořád mnohem lepší než kamenná tvář a nezáživně odříkané monology Romana Vojtka v pohádce Dvanáct měsíčků. Ostatně, ono i jeho jiné role stojí za pendrek ztvárnění. Opravdu, zase za rok si na toho bezbrvu vzpomeňte. Mírně ho omlouvá snad jenom to, kdyby dostal (dostává vždycky) špatně zaplaceno.
Divácké kritice neušla ani samotná tělesná konstituce hlavního hrdiny, která je poněkud vyzáblá, ne však vyloženě nesportovní, jak také někdo podotknul. Třeba za pingpongovým stolem mezi všechny ty skandinávské perssony a clarkssony, neřku-li čínské wangy a chaongy by pohádkový herec hravě zapadl. Nesporným faktem ale je, že při toulkách s rancem buchet přes rameno by to naše kouzelnické vyžle mělo hodně náročné.
Pohádka měla děj, tak proč kolem ní takový humbuk? Dokonce i s výraznou scénou, jak v ní Žito, obdařen kouzelnou mocí, trestal nepoctivce. Oj, vládnout takovou silou i v reálném životě, to by se panečku vylidňovalo! A tak si myslím, že pohádka bude aktuální v každé době, a právě proto se mnoha lidem nelíbila.
V příběhu prý chybí vtip. Avšak i tady bych si dovolil nesouhlasit, protože já jsem jeden pokus o vtípek našel. To, když čert Liška nazve Žita žertovně Ječmenem. Nebo se Liška spletl? Nebo pojmenování vzniklo nevědomky až na place a nikdo změnu nepostřehl? Ať je tomu tak či onak, s tím už nic nenaděláme, už je to tam! Škoda jen, že vtip neměl žádné sourozence.
Pohádkám, v kterých je přehršel počítačem vytvořených efektů, nemůžu přijít na chuť, proto jsem u této zajásal. I když… vlastně nevím, nedodíval jsem se na ni do konce proto, že konec bývá v pohádkách vždycky stejný - šťastný, a já nerad ztrácím čas.
Věřte, že s tímto pohádkovým příběhem to není tak zlé, jak si myslíte teď. Ono to chce více vstřebávacích chvilek, dostatek času, který to špatné zatlačí, a do popředí vytáhne to lepší. Tedy úplně stejně jako při zamilovanosti.
A když ani to nepomůže, ani tehdy není vše ztraceno. Snad se mnou budete souhlasit, že třeba Popelka, Pyšná princezna, i ta se zlatou hvězdou na čele jsou pohádky poměrně povedené. A proč si to myslíme? Je to díky pohádkám průměrným, jejichž nezanedbatelný přínos je ve srovnávání. V tom, že právě ty méně zdatné dávají vyniknout těm vydařenějším. Proto se na ty horší tolik nezlobme. :-)
