Ze čtení a následné recenze jsem měl obavy, jestli to nebude zase jedna z těch knih, která bude čtenáře přesvědčovat, jak ženy neumí couvat a číst v mapách a muži nezvládnou přemýšlení a šťourání v nose naráz. A jak to dopadlo?
Byl jsem příjemně překvapen. Příběh o hledání vysněné manželky je propracovaný, úsměvný, čte se lehce a svižně. Hlavní hrdina, zkušený genetik Don Tillman, si mé sympatie získal už jenom tím, že ve svém oboru není na nejvyšší funkci. A to, že je i charakterově "naprosto úžasný," jenom dotváří jeho mimořádný lidský nadstandart. Cituji: „Přednáška se měla konat v 19.00 v jedné škole na blízkém předměstí. Spočítal jsem si, že na kole se tam dostanu za dvanáct minut. Tři minuty jsem si naplánoval na spuštění svého počítače a jeho připojení k projektoru. Dorazil jsem v 18.57.“ Citace druhá: Z domu se ozývala písnička. „Tu píseň znám!“ ozval se Don. Rosie se rozesmála. „Kdybys ji neznal, byl by to poslední důkaz, že jsi z Marsu.“
Svým puntičkářstvím, doslovností, důsledností a smyslem pro rentabilnost je tento sobeček vskutku k nakousnutí. Jestli se vám vybavila podobnost se sebestředným Sheldonem z Teorie třesku, nejste vůbec daleko od Dona. Ještě si ho oblečte do ošuntělých proužkovaných kalhot, do patnáct let staré kostkované košile a zeptejte se ho na projekt Otec. Ne, nespletl jsem se, toto jeho druhé bádání se s původním prolíná, až ho postupně zastiňuje, což je příběhu jenom ku prospěchu.
Ale popořadě: Téměř čtyřicetiletý Don si na základě vlastního vytvořeného dotazníku chce najít životní partnerku, ale sítem jeho přísných kritérií bohužel neprojde žádná. A to ani Rosie, kuřačka a nedokonalá vegetariánka, (pro Dona zcela nepřístupný zlozvyk a přesvědčení,) která ho zaujme hlavně tím, že hledá svého neznámého otce. Don, pověstný svou zarputilostí a posedlostí pro věc, se rozhodně Rosie pomoct a pomocí testů DNA Rosiina otce vypátrat. Při získávání vzorků DNA si spolu užijí nejenom trapasy i příjemnější chvíle, ale především sebe navzájem poznávají. Cituji: „Jak se ukázalo, cestou skoro nemluvila. Procházka tak byla celkem příjemná. Jako bych se procházel sám.“
A jak to všechno dopadne? Nejdřív průserem, protože laboratorní DNA zkoušky provádí Don neoprávněně, takže mu hrozí vyhazov z práce, ale nepovím, jak se z toho dostane. Co vztah Dona a Rosie? Prozradím to, že Don přijde (včas nebo pozdě?) na to, že jestli si chce najít manželku, musí se aspoň částečně změnit právě on. Avšak žádný laciný, rychlý a zaláskovaný americký happyend nečekejte už jenom proto, že pan spisovatel je Australan, takže před závěrečným rozuzlením na vás čeká ještě ledová sprcha. A přes všechny peripetie - dozví se Rosie kdo je její otec? Ano, toto je dobře položená otázka...
Jak už jsem zmínil, kniha je to úsměvná, ale hlody k popukání v ní nehledejte, to se spíš budete často usmívat. Dobrou knihu nedělá ani nepřehledný počet postav, několik Donových přátel je tam tak akorát a vyvrbí se v ní i malý, velký příběh Gene a jeho Claudie. Cituji: Gene mi jednou, když jsem zpochybňoval morálnost jeho jednání, vyprávěl náboženský vtip. Ježíš osloví rozzuřený dav, který chce kamenovat prostitutku: „Hoď kamenem, kdož jsi bez viny.“ Vzápětí proletí vzduchem kámen a udeří ženu. Ježíš se otočí a řekne: „Někdy mě vážně sereš, matko.“
Jasná posloupnost děje, precizně pojaté charakteristiky postav a propracovanost dialogů je to, co dělá tuto knihu dojemně čtivou i příběhem emotivně živočišným.
Možná, snad, jednu výhradu bych přece jenom k autorovi měl. A sice název. Když už v knize rozjede kromě Projektu manželka i Projekt otec, nebyl by raději lepší třeba titul „Cíl zaměřen: manželka?“ Ba ne, nebyl, to jsem si jenom nestydatě rýpnul. Protože: když vycházím z názvu originálu The Rosie Project a českého překladu, bál bych se, že by titul Cíl zaměřen: manželka, byl velmi pravděpodobně přeložen jako: Manželka na odstřel.
A to zcela určitě tato kniha i čerstvé manželky nejsou. Že nevěříte? Nevěřte a ověřte si to na: http://knihy.idnes.cz/projekt-manzelka.html
