Bacha, policajti! Měří! A opravdu, z okénka policejního auta na nás cosi vykouklo. Nedupl jsem zděšeně na brzdu a nestáhl rychlost z padesáti na třicet, jak je tomu u připosránků zvykem, já se jen koukl na tachometr s ručičkou těsně pod šedesátkou a řekl si, jedu bezpečně.
Zácpa jako zácpa :-)
Policajty jsem dokonce párkrát předjel když jeli osmdesátkou a z toho, jak se za nimi tvoří štrúdl aut, měli určitě ohromnou radost. Ikdyž jsem přitom devadesátku určitě překročil, nezajímali se o mě. Na chvíli jsem si tak přiživil svoji naivní představu o tom, jak by bylo na silnicích krásně, kdyby každý mohl důvěřovat ve správný úsudek dovednosti všech ostatních.
Svůj logikou podpořený názor ignorovat v mém bydlišti značku Stop, dej přednost v jízdě, jsem si potvrdil jejím nedávným zrušením a nahrazením pouhé přednosti v jízdě. Nebyl jsem jediný stejného názoru, protože autobusy MHD, policejní auta i jiní odvážlivci na křižovatce také nezastavovali. Vysvětlení je jednoduché.
Asi dvacet metrů od této téčkové křižovatky je zatáčka a z té když někdo zprava vylítne i třeba jen povolenou padesátkou zrovna v momentě, kdy se rozjíždíte doleva, je na problém zaděláno. Ale v případě, když v křižovatce jenom přibrzdíte a kolem to jenom zkouknete, z dvacítky máte daleko rychlejší akcelerační možnosti a přijíždějící auto, když nejede zrovna sedmdesátkou, jenom lehce zbrzdíte. Dříve víc, ale i teď by se na této přeloučské křižovatce šiklo zrcadlo asi tolik, jako koze drbání.
Také mě příjemně překvapila nová 70km rychlostí značka při jednom z výjezdu z Pardubic asi 200 metrů před výjezdem z města. To na to dopraváci museli přijít až potom, co mě zrovna tam dříve zkásli na pokutě? Vpravo příkop s protihlukovou stěnou, vlevo chodník. Z mého hlediska vzato, proč přišlo to probuzení až s křížkem po funuse?
Hurá, sláva, se dá volat i v nešťastně úzké nadjezdové paramácké křižovatce v Pardubicích, kde byl po několika dnech odstraněn brzdný retardér, zabraňující šosování aut do dvou míst – rovně a doprava. Současné dva útlé, ale potřebné pruhy, které ulehčují zácpám jsou jenom imaginární, nevyznačené, takže když se tu něco semele, odvolávání se na zvyklost a logičnost, půjde ruku v ruce s brekotem nad výdělkem. Docela tristní šetření na šířce vozovky.
A jaké máte zkušenosti s předjížděním pomalejších vozidel přes plnou čáru? Přestože je to zakázáno, já zhřešil. Zrovna nedávno na přesně 3 km úseku ze Ždírce nad Doubravou na Vojnův Městec, když jsem se odmítl poslušně plahočit za traktorem. Byli jsme dva, kdo si ho na rovném přehledném úseku dovolil předjet a já se za sebou hodně dlouho otáčel, jestli se najdou další troufalci. Nenašli, kroutil jsem nad tím hlavou, ale přesto bych to udělal znovu.
Když si někdo zrovna takhle představuje plynulost silničního provozu, šetření benzínu, ekologické cítění a předcházení zácpám, přepadne mě lítost. O to horší, když se celý ten vlekoucí se had za traktorem, zastaví před křižovatkou. Připomínkuji však, že předjíždění auta jedoucího devadesátkou, by tady mohlo být nebezpečné, ale ne tak u „padesátikilometrového“ traktoru, kterým tady vjezd nebyl zakázán a jejich předjíždění nebylo povoleno. Jen tak mimochodem, už jste někde zahlédli modrou příkazovou značku nejnižší dovolené rychlosti?
Také vás matou téčkové křižovatky, kde je hlavní silnicí ta odbočovací, přičemž si ze zkušenosti myslíte, že vytíženost všech tří tras je přibližně stejná? „Okreskou“ ze Seče směrem na Chrudim je zrovna taková a řeknu vám, že pro neznalce je hodně matoucí v létě i v zimě. V létě proto, že všude kolem je často vysoká neposečená tráva a v zimě se tam z kopečka na sněhu v rovném směru přibržďuje jen velmi nesměle. Nutnější je přece brždění při odbočování, tak proč je zvýhodněna právě tato pomalejší trasa? Proti logice je i to, že u téčkových křižovatek řidič spíše počítá s tím, že hlavní bude ta rovná.
Také jako v Kocourkově si musí každý připadat před křižovatkou z Lipoltic na Turkovice, která je neoznačená. Dobře, říkám si, sice byla „moje“ silnice doposud hlavní, ale pravidlo pravé ruky je pravidlo pravé ruky, proto přibržďuji. V úrovni křižovatky však zjišťuji, že silnice po mé pravici i levici zdobí rub značky přednosti v jízdě.
Tedy, tak jako v případě zbytečně dlouhé nepřerušované čáry zase alibismus, jakási raději tuplovaná jistota toho, aby se tu nic nestalo. Ach jo!
A jak to vidíte s přechody pro chodce? Jsou potřebné, o tom žádná, ale opravdu jsou všude bezpečné? Já trnu hlavně nad těmi za zatáčkou a bezprostředně u výjezdu z malých kruhových objezdů. Nejjistější přecházení tak pro mě pořád bude kdekoli tam, kde mě auto neohrozí.
Závěrem připomínám mé nikdy nesplnitelné přání, aby ze silnic vymizeli nesoudní machírci, ale i telata, kterým nebyly do vínku dány pražádné řidičské schopnosti. Také abychom se nebáli podlých pokut za to, když to z obce rozjedeme na šedesátku krátce před cedulí, protože policisté budou jedině tam, kde je jich opravdu potřeba, kde pomáhají a nevymáhají, kde chrání a nebuzerují.
