Příjemný ženský telefonní hlas a pouhá minutka zdržení rozhodla. Tak co to bude tentokrát? Naoko zvýhodněný tarif, zvědavost po tom, kde jsme byli na dovolené nebo pozvání na bezplatnou předváděcí akci?
Nic z toho, na to by minuta nestačila. Ale známe se, jak to s počátečním mlžením bývá.
Teď to byl průzkum veřejného mínění a samozřejmě nechybělo upozornění, že rozhovor bude monitorován. Já ale říkám, že nahráván, mě jen tak lehce neoblbnou. Někdy je to s nimi ale opravdu legrace, třeba jako posledně.
„Můžu se vás pane zeptat, jestli chodíte na preventivní lékařské prohlídky?“
Tak s touto otázkou jsem měl potíže největší. Ani ne proto, že byla první, ale mě spíš zatrnulo nad tím „chodíte.“ Abyste rozuměli, jsem lékař a proto na prohlídky nechodím, já si ji každý rok v práci vysedím. Sestra mi odebere krev, řeknu jí, že tlak mám perfektně změřený už před deseti lety, takže proč by měl být zrovna teď jiný, že jo, pak kolegovi v jeho slabší chvilce čmajznu razítko, vyrobím klikyhák a mám po prohlídce. Paní v telefonu jsem po deseti váhajících vteřinách sdělil naprosto přesvědčivě: „samozřejmě, že ano.“
„Výborně, tak jste to přece jenom zvládl, pane. Hmmm, a můžu se vás zeptat, kolik je vám let?“
Téměř stejně dlouhá přemýšlivá chvilka jako u otázky předešlé a pak to ze mě vyšlo: „no, když ono se to pořád mění. Ale myslím si: že by 43?“
Bylo poznat, jak slečna zadržuje smích, ale já v tom byl úplně nevinně. S mou vlastní zapomnětlivostí se nechci znát.
„Dobře pane, dobře, a můžu se vás ještě zeptat na vaši práci? To jako jestli pracujete duševně nebo manuálně?“
„Těžká otázka. Celý den sedím na prdeli a ťukám do klávesnice. Takže manuálně? Ale trochu duševně bych asi taky měl, ne? A když, tak to aspoň předstírat, že jo? Vždyť to, co dělám já, by cvičená opice zvládla taky.“ Možná někdy i líp, pomyslím si v záchvatu upřímnosti, ale to jsem raději nepřiznal.
Bylo poznat, že slečna zase zadržuje smích. Na vině je však ona, protože mi dává nepřesně formulované otázky. Co si z mé odpovědi vybrala, netuším.
„Dobře pane, už jsme u konce. Konečně. Můžete mi říct, kde bydlíte a směrovací číslo vaší obce? To je potřebné pro případ, kdybyste byl vybrán a vyhrál některou z věcných cen.“
I to jsem na sebe prásknul a podotknul, že: „s věcnou odměnou pro sebe naprosto, ale naprosto souhlasím a jestli by mi ji mohla poslat ještě do Vánoc.“
Bylo poznat, že slečna zadržuje smích a je ráda, že je ráda.
Ve skrytu duše tak doufám, že si slečna u mého telefonního čísla udělala velkou a tučnou poznámku. Nemluvila přece o vylosování, ale o vybrání! Jenom aby mě ten jejich vyvedený dáreček opravdu zastihl ještě před Vánocemi!
