Co na to nebe z nebe

Co si o nás myslí nebe? A třeba právě teď. Pozoruje nás? Že to nevíte? Aby taky jo, když jste si krátkou básničku ještě nepřečetli.

Nazdárek nebe

Jakpak se máš?

Taky tě zebe?

Z toho všeho tady na Zemi

V suterénu, v přízemí?

Neříkáš nic

a možná bys mělo

To musí z peřin tvých pírko se ztratit

aby ses dolů k nám konečně zahledělo?

Věz, že by občas nezaškodilo

přikázat si: Dole hleď!

Nejenom pro úžeh

aby sis od sluníčka nespálilo pleť.

Uvidíš, uslyšíš, zalapáš po dechu

Spustíš hromy a blesky, vítr a déšť

Úplně jinak

než když se raduješ.

Když však rozzlobíš se daleko víc

A že by nás to mohlo dosti překvapit

Stačilo zanadávat by z plných plic

a od mračných zadnic přitlačit.

Nebeské nebe

cos vždycky nad věcí

Jakpak zvládneš nový zítřek asi?

Pohledem neuhneš, popláčeš si?

Ať tak či onak

Nejspíš svrchovaně ovládneš se

Mnohé pomyslíš si, domyslíš

a jen šklíbně usměješ se.