Chcete zhubnout? Být zdravý? Zapomeňte!

Protože se mi ozval tenisový loket, navštívil jsem rehabilitačního lékaře. To on je zárukou toho, že mě jeho fyzioterapeutky naučí všechny fígly, jak na něj bez použití kortikoidu. Ale to je vedlejší, důležitější bylo čekání a

odpolední příchod pana doktora.  

Už přišel? Už je tady pan doktor? Až přijde, dej vědět, zajímalo sestry i některé čekající pacientky. Tolik zájmu, až jsem nabyl dojmu, že pan doktor je Bůh, že až se zjeví, všichni kolem se postaví do pozoru a budou mu provolávat slávu. No,… pan doktor přišel a - nebyl to Bůh. Ani jím být nemusel, protože i tak vypadal jako zjevení. Padesátiletý štramák sportovního, černovlasého, italského typu, sympatického vzhledu, a vůbec – další komplimenty si doplňte sami podle vlastní chuti. Určitě se nespletete. Jen co se za tímto švihákem zavřely dveře ambulance, přiběhl k němu první sestřičkovský zadeček, pak se u něj zavrtěl druhý a krátce se ohřál i třetí, jeden hezčí než druhý,… pak přišla na řadu prdel moje.

To máte z přetěžování a ani nemusíte hrát tenis nebo golf, dozvídám se. Jednostranná námaha je vždycky potíž - stačí dva dny hrabat listí, nůžkami prostříhat zahradu, dělat sádrokartonáře, pracovitého zedníka, lidi si neuvědomují, že měkké tkáně nejsou z oceli. A přitom by stačilo dodržovat odpočinek, poslouchat tělo, nechtít mít všechno hned. Pak bych tady nemusel mít uklízečku s boulema v loktech a skladníka s předloktími nateklými jak válce. Asi konečně uklízečka, která umí uklízet, zaradoval jsem se, a ne jenom univerzální hadrová objížděčka čehokoli, co se dá lehce posunout nebo dokonce nadzvednout, ale pak mi došlo, že tím útočí i na mě. Tak jsem se ozval, že já hraju tenis jednou, maximálně dvakrát týdně, to je přece úplně nic oproti profíkům! No jo, ale vy jste amatér s prapodivnými údery, co za sebou nemá armádu radilů, masérů, fyzioterapeutů, saun a vířivek, odzbrojil mě. A nejenom slovně.

Když jsem se svlékl, zděsil jsem se ze sebe. Ztuhlý krk, s grimasou uskutečněný vrávoravý dřep, tuku jako velryba. To pan doktor vypadá pod tričkem zaručeně výstavněji, ohne se jako proutek, nadšeně a s úsměvem. Vymámím z něj, že má o 13 kilo míň než já. To neukecám jenom na těžké kosti, zastyděl jsem se. Tedy: Co tady vlastně dělám? Já mám cvičit, běhat, nežrat! Půjdu do toho a začnu hned! Kontrolu mám za 3 měsíce, koncentrace dvou lékařských Bohů na malém prostoru se tak jistě už brzy zapíše do Guinessovy knihy rekordů. Ale ještě předtím si musím ještě něco nakoupit. Samozřejmě, že jídlo…

Ne, ne, ne! Dnes opravdu jenom sudý počet kousků pečiva, domlouvám si u pekárny v nejmenovaném marketu. Ano, hezky pěkně rozpolcovaně – dvě housky, dva rohlíky, to aby mě nelákalo najednou sníst tři. Tak to bychom pro začátek měli. Míjím oddělení sladkých koláčů a buchet vlevo, zákusků vpravo. A co to nevidím? Všechno je zlevněné! Jen tak letmo se podívám, to mi bude stačit, myslím si. Tvrdím totiž, že mě kolikrát uspokojí něco dobrého byť jenom zahlédnout a nasytím se tak pouhým pohledem. Jenomže toho večera to zdá se, jaksi neplatilo. Vždyť sleva byla poloviční! Zbývalo jen se rozhodnout: vlevo nebo vpravo? Které zlo je menší? Usoudil jsem, že dnes to pravé. Paní přede mnou kupuje zákusků celou krabici, sotva jde zavřít. Asi nějaký mejdan s kafíčkem a kusem toho sladkého na přeslazenou dobrou noc, pomyslím si. Ale budiž, pro jednou, takhle zhřešit zcela výjimečně, proč ne. Jenomže pak jsem paní uviděl zepředu. Ne, to určitě nebylo stadium pokročilého těhotenství, krabici se zcela jistě ulehčí už za pokladnou. Ještě je přede mnou Ukrajinec, ten je při těle ještě obstojně. Předem hlásí, že bude kupovat dva zákusky, jenomže nakonec z toho byly čtyři a mladá prodavačka nepříliš nadšeně měnila tácek za krabici. Poté co jsem nahlásil dva zákusky i já, s podezíravostí se na mě koukla, ale já trval na svém. Když jsem vytrval, poděkovala a usmála se. Třeba mi balila nejenom zákusky, ale i mě… Tak to bychom měli - nenechat se zviklat, neoblomně si trvat na svém, to k základům zdravotně-hubnoucího procesu určitě patří. A jak se tak holedbám dílčím úspěchem, bez povšimnutí míjím ovoce, zeleninu, bulgur, pohanku, čočku, rukolu...

Cesta rovnou za nosem mě dovedla až k oddělení pracovních nástrojů. No to je ono, o tom přece taky byla řeč. O pohybu! A pak jsem ji uviděl – lásku na první pohled, na první sek. Sekyru ve slevě za 220! No nekupte to! Jenomže – nemluvil on pan doktor taky o přetěžování? To sice ano, ale on mě nezná, já se mám rád, já si nerad ubližuju. Já si totiž při sekání milerád odpočinu, dám si pivíčko nebo kafíčko s něčím. A sakra, to by asi nebylo dobré, co? Takže ani se střídmou prací to s ozdravěním moc nevytrhnu. Ale copak se dá kvalitně odpočívat s douškem pramenité vody? Cestou domů jsem měl o čem přemýšlet. Dva kilometry autem.

Také druhého dne nad kávou s těmi dvěma zákusky taky. První byl boží, ale ten druhý nějaký divný, nebyl snad už nakyslý? Já ho snad vyhodím! Stejně moc nestál, tak jaképak štrapácie s ním! Dobře mu tak, kalorické bombě jedné, tolik kilojoulů v ní je! Už, už jsem byl o jeho odpadkovém osudu rozhodnutý, když v tom jsem si uvědomil, že mi na něm nelahodí vlastně jenom jeho prostřední vrstva s proužkem kyselé marmelády. Nakonec šla jenom ta šla pryč, dvě třetiny sladkého zvěrstva zůstaly. Ale i to je dobré, i to je úspěch, vždyť někdo by nebyl schopen ani toho, přičemž myšlenku, že drtivé většině by ke kávě stačil zákusek pouze jeden nebo dokonce žádný, si ne a ne připustit. K duši i k tělu.

Ale stejně, nevím, nevím. Když tak pozoruji tu opřenou sekyrku v rohu, doposud netknutou, ušpiněný talířek po zákuskách, činy k lepší postavě a pevnějšímu zdraví by měly vypadat určitě jinak. Přitom já nechci jenom pidikrůčky, já chci mílové kroky, jenomže nevím jak na to, jak na mě. Jediná moje spása je pan doktor, kterého se na to musím podrobněji zeptat. Vydržet tři měsíce do kontroly pro mě nebude žádný problém. Do té doby si budu muset vystačit s pokračováním diety po svém - kupováním nevhodných pracovních nástrojů a zákusků s marmeládou, šidit se ukrajováním houskových knedlíků na úzko a vyždibováním špekatých kousků z klobásek.