Není se vůbec čemu divit, že k metanolové pohromě došlo. Třeba to někdo tam nahoře všechno vidí, řekl si dost a raději včas, nežli později! A pro naši malou zemičku shovívavě vybral prozatím to nejmenší zlo. Že by začátek nějaké selekce? No nic...
Mně osobně tvrdý alkohol nic neříká, a tak mě překvapuje, kolik lidí se bez něj neobejde, jak velký je o něj i přes tuzemský zákaz zájem z blízkého zahraničí, jak moc si lidé přejí stále si ničit zdraví, nedat odpočinout své neřesti. A přitom se jim ke střídmosti naskýtá tak vstřícná šance, berlička k pohledání!
Troufám si tvrdit, že jen nepatrnému množství alkoholiků metanol otevře oči (řečeno obrazně) a jejich pozdrav to jsem rád, že tě vidím (myšleno doslova,) pro ně postupně přestane být nejapným vtipem, ale jedině srdeční záležitostí. Taky škoda.
Z lékařského hlediska je dobře, že se alkoholová aféra týká jen toho nad dvacet procent, protože vínová nebo pivní, by byla pouhým ozdravným čajíčkem, třebaže na úrovni objemové a národní pohromy daleko rozsáhlejší. Také jsem se doslechl něco o hospodských debatách nepříliš vzdělanostně nadaných pijáků, které se točí kolem toho, že čtvrté pivo si už raději nedávají, že to by už bylo nad dvacet procent a pak raději přesedají na víno, kterého si můžou dát lahvinku a půl a že zrovna na takové případy naše chytrá vláda jaksi pozapomněla. Jak vidno, český človíček si kličku vždycky najde, ikdyž v tomto případě poněkud mylnou.
Jedna taková kličkovaná se nabízí i v případě zákazu nabízení k prodeji a prodeji alkoholu nad dvacet procent. Závěrečnou poentu mi poněkud hatí dovětek k zákazu i jiných forem nabízení ke spotřebě, které jsou však dosti diskutabilní a mně se zrovna hodí to, aby zákaz zahrnoval pouze prodej výdělečný. Jakýkoli jiný totiž zrovna u nás nepadá na úrodnou půdu. Tedy ten, při které by se tvrdý alkohol pouze dával, daroval, což v naší chamtivé zeměpisné šířce a délce reálné vskutku není, tady to rozhodně nehrozí. Dokonce ani v štědrém Slovácku, tím spíše od lakomé Hané a od prospěchářského Pražska by nikdo nic tak filantropického neočekával.
Paradoxně tak naší záchraně vděčíme alkoholové ziskuchtivosti a profitové nátuře především. I proto si umím velice dobře představit to, jak třeskutý promilový boom by nastal, kdyby šlo o alkohol až na druhém místě, v nabízejícím se „záchranném“ kroku.
Proto kdokoli tam nahoře, především nás ochraňuj od jakékoli epidemie z běžné vody, od které by české zdraví neochránily ani tisíce ministrů. To by se pak skutečně pilo na zdraví! Tedy, alespoň ze začátku…
